Stracciatella (RTRspective)

Nějaký pátek už to bude, co jsem se tu vyznal z lásky k New Order, kterou nejčistěji symbolizovala LED kontrolka diskový mechaniky mýho předchozího notebooku, když odešla při nepřetržitém poslechu celé jejich diskografie. Někde jsem tu o tom, tuším, dokonce i psal. Svoje HPčko jsem měl fakt rád, zažili jsme toho spolu opravdu dost a přežilo i masivní lijavec, před nímž ho neuchránil ani můj baťoh. Fungovalo dál. Přesto, teď asi po devíti měsících intenzivního společenství s MacBookem jsem pevně rozhodnutý už nikdy nemít nic jinýho než Mac. Sžil jsem se s tou jednoduchostí a šetřením času. Na jednom diskuzním fóru má ve svým podpisu nějaká dobrá duše "Once you go Mac, never go back." a já přesně vím, co tím chce říct. Ale abych se vrátil zpátky na začátek - New Order. 

Inkriminovaný disk, který si takto zlověstně pohrál s výbavou předchozího laptopu nezůstal nepotrestán. Pár týdnů před (ne)plánovanou přestavbou pokoje jsem na něj narazil a při bližším ohledání zjistil, že data jsou pryč. Zmizela, jak tužka při Jokerově kouzlení. Je to pár dní, co jsem na post-curtisovskou sestavu Joy Division dostale znova chuť. Teď mám v iTunes celou jejich diskografii a nebyl při tom zraněn ani jeden hardwarový komponent. Takže krok dopředu. New Order jsou pro mě modla, i když jsem to vlastně nikdy pořádně nepřiznal sobě i okolí. Stejně zákeřná atmosféra jako u Joy Division, akorát postavená na základech ohánějících se v historických tabulkách pop music termíny jako dance, hedonism, popřípadě dance hedonism. Hédonismus mi zase staví poměrně jednoduchý oslí můstek k další lásce, jež se ale vyvinula až během letošního roku - Depeche Mode. Slova k vysvětlení jsou zbytečná, navíc zase utíkám od New Order. Na první pohled parta šťastných nemotorů, co "přišla do studia, nějak tu kroutila čudlíkama, bavila se tím jak malý haranti, a nakonec z toho udělala super desku". Na druhý taky. I na třetí. Možná to tak vlastně doopravdy je, ale v určitý moment se to v člověku zlomí. Pak je má za génie. I když jejich (video)živáky občas vypadají, že na pódiu stojí kapela, která se snaží všechny zúčastněné přesvědčit, že tam nepatří. Ale já to miluju a jsem skálopevně přesvědčenej o tom, že v tom nejsem sám.

Abysme ještě zůstali u muziky - nová deska Southpaw je skvělá aneb boží. Ve F:lteru za 3 a půl hvězdičky, což je podle mě docela špatně, ale neudělám s tím nic. Recenze s alibistickou pojistkou v prvních větách, takže vlastně neprůstřelná v pozdějších debatách, které - jak člověku dojde dvacet vteřin po jejich rozpoutání - ani nemají smysl. U mě o dost výš než například poslední deska Sunshine. Za sebe ji stále - narozdíl od některých mých kamarádů - vnímám stále pozitivně, i když - pokud bych nad tím měl přemýšlet - spíš v rámci scény než v kontextu diskografie Suns. I v tomhle mi přijdou Southpaw se svojí Addiciton čistější. Ale to vem čert. V říjnovým F:lteru bude profil, kterej vznikal za docela humorný nálady, tak snad se to bude aspoň dobře číst. Lucas Newton dokončil "Dobyvatele", a pokud nic jinýho, minimálně "cover" Leonarda Cohena stojí za to. Be A Lady. Páteční koncert Primal Scream mi na začátku přišel trochu jako zívačka, ale nakonec z toho byl (nad)dobrej zážitek. (Jenom Lukáš Benda to nedal.) Což mi připomíná, že během srpna jsem pro Musicblok namlouval recku na Beautiful Future. Hned, co jsme skončili, jsem si uvědomil, že jsem plácal hrozný nesmysly a musel u toho vypadat jako kretén non plu ultra. Vzhledem k tomu, že koncert už proběhl a můj příspěvek stále nikde, panovala tu shoda s produkčním týmem. Co naplat, Tony Wilson ze mě holt nebude. Při vzpomínce na některý díly Ladí neladí si ale říkám, že stejně není o co stát. 

Bohužel, tahle myšlenka mi asociuje už i ve spojitosti s některýma lidma z mýho okolí. To není dobrý, na druhý straně, já osobně to do toho bodu aktivně nenahnal. Pravda, kdybych nějak dopředu reagoval na vývoj - nebo status quo - událostí, mohlo to teď vypadat jinak. Ale bohužel. Chybama se člověk učí. Ale aby to nebylo jenom takhle jednoduchý, přibylo k tomu i pár jinačích věcí, nad nimiž se mi rozum nejenom pozastavoval, ale v jednu chvíli už úplně zastavil. Jsou holt problémy, který vyžadují opravdu invazivní metodu řešení. Blbý je, když se vám to snaží lidi naznačit, ale vy si pořád myslíte, že disponujete dostatečným "handlingem", abyste to ukočírovali po svým. Chyba, voe. Teď se nacházím v šedý zóně problému, schválně, kam se to hne. Jsem ale ve stavu popsaném na konci minulýho odstavce - doleva, doprava, nahoru, dolu? Stejně není o co stát. Byla tu snaha? Já myslím, že jo. Nejsem v tom úplně nevinně, ale snad bych u soudu nedopadl jako O.J. - btw. myslíte, že svojí ex s manželem opravdu oddělal on? Neznáte někdo nějakou dobrou literaturu/video na tohle téma? Ne, že bych si nějak ujížděl na vraždách, ale - i pro mě z neznámýho důvodu - mě tahle kauza zvláštním způsobem přitahuje.

Možná proto, že by mě zajímalo, co to musí bejt za psychopata, co sejme dva lidi, a pak píše knížku s názvem "If I Did It" a hraje v Hollywoodu, kde jsou z něj lidi odvařený. To je totiž úlet. Úlet hodně divným směrem. Asi jako když se s třítýdenním zpožděním dozvíte, že pumpařem, kterýho střelili z několika metrů do hlavy ve vašem rodným městě, nebyl žádnej pumpař, ale kluk na brigádě, co jste s ním dva tři roky zpátky hráli florbal. Divnej pocit, a rozhodně ne na chvíli. 

Zvláštní pocity zažívá i moje psychika. To je na delší vyprávění a není to ani sem. Trochu souvisí s mým předchozím postem, tudíž s lifestylem, na jehož dostavník jsem nalezl před více než rokem, a teď přišel čas na zaplacení jízdenek. Evidentně u sebe ale nemám dostatečnej obnos. Mno, uvidíme. Zítra obíhám úřady, protože už ze mě oficiálně není student, ale nastoupil jsem do světa dospěláků. Je to tak, škola se nám vyřešila. Lukáš Franz, DiS. Tohle je pravděpodobně jediný místo, kde to najdete napsaný. Enjoy yourself. Celej tenhle přechod na vyšší obrátky na mě tak nějak dopadá a bylo by fajn, kdybych mohl na chvíli vypnout. Nedaří se. Ale plánuju očistu k začátku listopadu - Holiday! Celebrate! Berlín, Vídeň nebo Paříž? S kykyrikee. Looking forward.

Se zářím - kromě mýho třetího full-time pracovního měsíce - začaly taky všechny seriály, co mi kradou spoustu času, ale nemůžu se na ně přestat dívat, protože už jsem jim obětoval tolik, že se od nich teď neodstřihnu. Závidím všem, co tuhle vlnu nechytili nebo odmítli! Prison Break pokračuje v sestupný tendenci kvality a zajímavosti a vzestupnýmu trendu demence, překombinovanosti a čistejch náhod. Tohle je mi fakt líto, protože první série byla skvělá. Bohužel, trojku a čtyřku už ani William Fichtner sám neutáhne. Scofield pořád šeptá, a tak mu připsali aspoň krvácení z nosu, aby jeho postavu trochu ozvláštnili. Ale dokoukám to. Na piedestale mám teď rozličnou trojici - How I Met Your Mother, Californication a Dexter (dokoukávám teprve 2. sérii). Grey's Anatomy si i u 5. řady drží - podle první dvouepizody - svůj standard, ale už asi nemá čím překvapit. Mám ale rád ty charaktery, proto mě baví. A The Big Bang Theory je opravdu zábavná záležitost, ale z mýho pohledu tam chybí něco k "hlubšímu vztahu". Jinak, aby nedošlo k mýlce - na overall no.1 stojí velmi neotřesitelně The Red Dwarf. 

Filmy? The Dark Knight a Tropic Thunder. Za posledních pár měsíců jsem neviděl nic lepšího a je mi vcelku jedno, že obojí jsou blockbusters jak prase. Na to se vlastně dneska ještě hraje?

Díky práci jsem strávil i několik dní v Ostravě. Zvláštní město. Ne, že by mě nějak dojímalo po vizuální stránce, ale má atmosféru. Navíc jsem, myslím, od prvního stupně základní školy neviděl, že by se někdo popral kvůli nezavřeným dvěřím. To se nestalo ani tenkrát v Aši a to tam byla docela zvrácená partička hudebních živlů, hehe. 

Vlastně se mám dobře. Nic mi nechybí, snad možná trochu (vnitřní) klid. Hodně jsem se pobavil, když jsem u Destroyera hledal produkční pomoc ohledně svých "garážbandových" výpotků. Přišel jsem s docela jasným záznamem a představou, co s tím udělat za jeho pomoci dál. Odcházel jsem o čtyři hodiny později a neměl jsem na disku ani svůj zdrojový soubor. A je to tak lepší. Čistý stůl a žádný spěch. Druhá deska The Prostitutes tak napůl v dohlednu pro zasvěcené a v nedohlednu pro nezasvěcené. Dost se na to těším, i když vím, jakej to bude ještě boj. Wish them well. Upřímně doufám, že teď už budu zase blogovat častějc. Minule mi to s tím předsevzetím nějak nevyšlo. Berte to jako druhou resuscitaci. 

Snad to tu nedopadne jako Roe-Deer.