Hit By A Cyclist

V posledních asi dvou letech se v deníku MF Dnes pravidelně objevují vaše články a recenze. Ve srovnání s ostatními příspěvky působí značně exoticky, neboť používají jiný režim jazyka, než je v tomto žánru běžné. Jak byste svůj způsob referování o umění charakterizoval vy sám?
Nanoru-style. Exotická dovolená. Re-kreace. Publicistika, která se vrací ke kořenům nebo spíš rizomám. Remix literatury, poezie, lidové písně, pamfletů, učených traktátů, dopisů a především šaškovství. Oslava postmodernismu. Tom Wolfe tomu říká New Journalism a Hunter S. Thompson Gonzo.

Rozhovor s michalem nanoru (Portál české literatury), Jan Nejedlý

---

Napsal jste taky pár recenzí, které tvořilo jenom jedno slovo. Třeba „Další!“ nebo „Dojetí.“ Dá se to posunout ještě někam dál?
Vždycky jsme si říkali, že vrcholná recenze je „Ano.“, případně „Ne.“ Recenze „Ne.“ je v Živlu číslo 27. Udělal jsem taky jednu složenou ze samých citátů, nebo jinou na skupinu Texas, která byla ve tvaru státu Texas. To jsem obšlehnul od Apollinaira... Takových experimentů s formou byla spousta. Teď jsem viděl recenzi formou videa. V záběru byl šimpanz, jak si močí do pusy. O tý desce to vypovídalo minimálně tolik, co nějakej otrockej popis. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by takhle měly vypadat všechny recenze. Už jsem to někde říkal - kdyby všichni psali jako já, budu první, kdo se stáhne a začne to dělat vobráceně. Protože já se tady celou dobu snažím jenom dorovnávat. Dávat hlas alternativě. Alternativě v čemkoliv, ať je to sexuální orientace nebo hudební publicistika. Až všichni budou Nanoru, já budu...

Miloš Skalka!
Jo. Přesně tak.

Rozhovor s michalem nanoru (Právo), Martina Overstreet