There's No Time, There's No Lust

Tenhle blog neumřel, ani se z něj nestala vývěsní tabule textů, který vznikly pro média během toho ticha tady. Vysvětlení post-půstu je vlastně strašně jednoduchý - pocit, že se nic neděje, plus fakt, že když je naláda něco napsat, není čas, a když je čas, není zrovna nálada něco psát.

Sloupek "Další články autora" na musicserveru a roletka na New Music Magazine se aktualizuje přibližně stejnou rychlostí jako playlist koncertů IAMX, škola bere hodně času. Ačkoliv když nad tím tak přemýšlím, nemám pocit, že je to adekvátní tomu, kolik se toho dozvím. Až na pár výjimek.

První formulář z přihlášek na vysokou školu (pro akademický rok 2008/2009) zdárně vyplněn i odevzdán, a dokonce mě dovedl až k telefonátu s mojí první třídní učitelkou na gymplu. Překvapení, že současná zástupkyně ředitele zvedá telefon na sekretariátu ještě během jeho úředních hodin. Pokecali jsme na administrativní téma a bylo.

Když si vzpomenu, jak moje ročníková práce (s nulovou hodnotou) rozvířila prach, uvažuju, že si téma závěrečného absolventského textu asi nechám pro sebe, navzdory tomu, že je docela vtipný. "A co máte ve formuláři uvedeno jako zdroje, prosím vás," ptala se PhDr. Š.K., vedoucí modulu "Metodika absolventské práce", když vyzvídala, co jsme si vybrali. "Dvě knihy a denní tisk," nelhal jsem. "Copak o tomhle člověku existují dvě knihy?" - "Víc. Minimálně šest." - "Neuvěřitelné! V jaké to žijeme době?" Všechno probíhalo s úsměvem na tváři, nejsme zlí škarohlídi přeci.

Muscles, Soulwax, Bloc Party. Asi tři nejdůležitější jména za poslední měsíc.

Debutová Guns Babes Lemonade od Australánka z Modularu je geniální záležitost - naivní texty, vokál těžce za hranou, citace snad všech možných tanečních záležitostí uplynulých dekád (poprvé jsem se lekl, že se jednou skladbou rozhodl ukázat, co on považuje za europop - přeci jenom, ty kilometry vzdušnou čarou dají člověku nadhled), přesto neskutečně originální a zábavná záležitost. Slunce a smažený brambůrky. Soulwax v říjnu vydali svojí dvouCD kompilaci - jeden disk remixy, druhej mix. Zezačátku mi tam něco trochu nesedělo a popravdě řečeno ani nevím, jestli bych dokázal popsat co. Ale už je miluju. Bloc Party a jejich (nebo "jejich") Another Weekend In The City jako důkaz místo slibů, že tohle je jedna z těch mladých boom kapel, co opravdu za něco stojí. Skvělé songy (We Were Lovers, England) se stejně skvělými texty. A Flux? Dvanáctkový singl a teču.

Občas se na NMM blogu zadaří a je z toho opravdu vtipná diskuze. Jako třeba k Czech It Out. Jsou lidi, co vás vždycky nějak překvapí. A když je to po delší době, dokážete si to víc užít. Stejně jako hlášky o nejhorších videoklipech roku.

Koncert v Akropoli se vydařil i navzdory obavám, že v backstage vládne špatný klima. Nevládlo, byla to chřipka, která odezněla hned, co začalo Wired To Kill. Návrat energie odnesl Rickenbacker. Ouch! S The Fakes byla zábava.

Jinak je to všechno jako na houpačce. Nahoru, dolů. V Ústí se netancuje, a když by se chtělo, není kde. A je to škoda, protože to uvolňuje všechny ty endorfiny a dopaminy, takže se člověk směje a má dobrou náladu. Ale v Ústí se netancuje, a tak se občas stane, že koukáte na smutný obličeje těch, co máte rádi. Jednou za čas to nevadí - na to má kdekdo právo, ale když se z toho stane tradiční záležitost... Ale úplně nejblbější je, když se na tom člověk nějak podílí.

Kolik bych sehnal podpisů na "Petici za tanec"? Myslím, že by to mohlo pomoct. Pomůžete mi naučit lidi v Ústí tancovat?

Teaching (indie) guys to dance again...