V for Vendetta

Obrovský lákadla na tenhle film jsou superlativy na adresu stejnojmennýho komiksu Alana Moorea a fakt, že na něm dělá nejpodstatnější část celýho fenoménu Matrix. Bratři Wachowští uchopili do rukou scriptwriterácké náčiní a dali se do převedení obrázků na plátno. Tištěná V for Vendetta byla prvním Mooreovým pokusem o příběh na pokračování a nutno říct, že se mu povedl dokonale. Práce začali v létě 1981 a končili v pozdní čas zimní o sedm let později. Celá kniha je plná svíravých pocitů, které v autorovi vyvolávala tehdejší politická situace v Anglii. U moci stála "Železná lady" Thatcherová a Moore měl při psaní editorialu vcelku jasno - "Přemýšlím o tom, že se s rodinou seberu a opustím tuhle zemi velice brzo. Nemám to tu už vůbec rád."

Jenže teď je 21. století a Margaret je zajímavá maximálně tak z obálek knih, co o ní vydávají jiní. Scénář se proto musel přizpůsobit době, kdy se válčí s terorismem, ohrožuje nás ptačí chřipka a fotbalová Sparta hraje uprostřed tabulky. Nedokážu posoudit, na kolik ztratilo V for Vendetta ze svý přitažlivosti tím, že ho takhle transformovali pro dnešní dobu, protože jsem se k jeho čtení ještě nedostal. Ale dostanu. Na druhou stranu dokážu říct, že film trpí stejným neduhem jako trilogie Matrix (resp. Reloaded & Revolutions). Dobrý akční podloží, výborná kamera (dojde i na bullet-time, tentokrát však s velice ostrýma dýkama a stříkající krví), dotažený triky (výbuch Big Benu stojí za to vidět) a skvělý herecký výkony, v nichž Hugo Weaving dokazuje, že mimika rozhodně není to nejdůležitější, Natalie Portman zase potvrdila svojí pozici jedné z nejnadějnějších mladých tváří Hollywoodu. Navíc jí to pekelně sluší s vlasama i bez. Stephen Fry? Bez komentáře. Jenže všechna tahle pevně udusaná hlína, po který se můžete bezstarostně prohánět a fandit hlavnímu hrdinovi v cestě za změnou, se pomalu ale jistě rozmáčí v dešti filozofična a hry na něco víc.

Ano, myšlenka je skutečně nesmrtelná, o tom není pochyb, ale pokud je heslem filmu premisa, že "násilí je jednou z cest k demokracii" či "násilí se dá ospravedlnit, pokud je pácháno pro dobrou věc", vcelku pochopitelně se dají očekávat dvě věci. Že se do toho scenáristi zamotají a lidi o tom budou diskutovat. V for Vendetta mohla být pecka a nářez, jeden z nejlepších komiksových filmů, co se jich tu v poslední době vyrojilo až moc, ale ve finále je to jenom solidní popcornová zábava, která si to nechce přiznat.