Nic se mi nehoní v hlavě...
Milane, dal si gól při parádní kombinaci celé lajny. Můžeš nám ho nějak popsat? - Na hokejový rozhovory rovnou od ledu během přestávky, kdy naprosto vyřízenýho borce, co možná v tu chvíli ani neví, jak se jmenuje, odchytne třeba Tomáš Jílek, jsme si už všichni zvykli. Myslím. Pravda, na co se má reportér ptát, co čeká, že mu asi tak Milan řekne. Jenže když odchytne každou třetinu někoho jinýho a mění jenom jméno na začátku rozhovoru, je to takový, mno, podezřelý. Kolikrát jste za letošní šampionát slyšeli otázku "S jakou taktikou půjdete do další třetiny?" To abyste si pozvali pár sousedů, pokud ujíždíte na metodě "let's go spočítat to na prstech". Všechno je to ale úplný hovno, nic a královskej typ otázek dotaženej k nejvyšší dokonalosti oproti tomu, co předvedl reportér Český televize při návratu českejch fotbalistů domů.
Je ten člověk vůbec normální? Jsou lidi, co dělaj sportovní zpravodajství normální? Nedostávaj náhodou otázky už předepsaný? Vždyť logicky uvažující člověk (a vysokoškolák předpokládám) by nikdy neudělal to, co předvedl ten, jehož totožnost bohužel nejsem schopnej odhalit.
Je vám třicet čtyři roků, pro českej fotbal jste toho udělali strašně moc, sice je ve vás kus kokota, když nevíte, jestli chcete reprezentovat nebo ne, a když ne, tak nejste po vzoru velkejch hráčů, ke kterejm patříte (Zlatej míč jako vstupenka do klubu, hm), ale to teď jde stranou. Mistrovství světa vám protejká mezi prstama, i třeba kvůli tomu "bobříkovi mlčení", což je vlastně taky váš výmysl. Jaký je váš sen? - Zahrát si na mistrovství světa. Vrátíte se, postoupí se. Euforie a nakonec pápá už ve skupině. Je vám třicet čtyři roků, čucháte, že tohle mohla bejt vaše poslední šance něco dokázat v reprezentačním dresu. Už z reakcí přímo na trávníku je jasný, co to s váma dělá. Pak přiletíte domů, uběhlo asi 20 hodin od vašeho krutýho vtažení do stavu bdělosti a přijde otázka.
Pavle, přebolel už ten nepostup?
Jeden z mnoha důvodů, proč i když studuju školu, kde by ze mne měli udělat novináře, nechtěl bych dělat žurnalistiku. Je totiž vidět, že dělat ji může asi každej...
Doporučuju zhlídhnout "Přílet českých fotbalistů do vlasti".
Je ten člověk vůbec normální? Jsou lidi, co dělaj sportovní zpravodajství normální? Nedostávaj náhodou otázky už předepsaný? Vždyť logicky uvažující člověk (a vysokoškolák předpokládám) by nikdy neudělal to, co předvedl ten, jehož totožnost bohužel nejsem schopnej odhalit.
Je vám třicet čtyři roků, pro českej fotbal jste toho udělali strašně moc, sice je ve vás kus kokota, když nevíte, jestli chcete reprezentovat nebo ne, a když ne, tak nejste po vzoru velkejch hráčů, ke kterejm patříte (Zlatej míč jako vstupenka do klubu, hm), ale to teď jde stranou. Mistrovství světa vám protejká mezi prstama, i třeba kvůli tomu "bobříkovi mlčení", což je vlastně taky váš výmysl. Jaký je váš sen? - Zahrát si na mistrovství světa. Vrátíte se, postoupí se. Euforie a nakonec pápá už ve skupině. Je vám třicet čtyři roků, čucháte, že tohle mohla bejt vaše poslední šance něco dokázat v reprezentačním dresu. Už z reakcí přímo na trávníku je jasný, co to s váma dělá. Pak přiletíte domů, uběhlo asi 20 hodin od vašeho krutýho vtažení do stavu bdělosti a přijde otázka.
Pavle, přebolel už ten nepostup?
Jeden z mnoha důvodů, proč i když studuju školu, kde by ze mne měli udělat novináře, nechtěl bych dělat žurnalistiku. Je totiž vidět, že dělat ji může asi každej...
Doporučuju zhlídhnout "Přílet českých fotbalistů do vlasti".
Komentáře:
Geniální otázka. :-( A geniální popis souvislostí. :-) To mě ba!
26/6/06 02:35
Okomentovat
<< na hlavní stranu