Razorlight - In The Morning

Proti singlu vlastně nemůžu říct nic špatnýho. Proti Razorlight taky ne. Snad jenom, že tahle kapela mě při prvním našem seznámení vůbec nesebrala, když všichni opěvovali jejich příspěvek na kompilaci Help: A Day in the Life, ani jsem pořádně nevěděl, kterej to je, a pak mě to stejně nebavilo. Renesanci v mým přehrávači zažili až s tou kampaní pánů z Vodafone. Protočil jsem je hodněkrát, mockrát - na last.fm, tuším, budou mít docela velkou cifru (na moje poměry) - ale ve finále jsem zjistil, že jak u toho není logo toho operátora, tak mě to ani nějak zvlášť nebere. To, že Johnny Borrell o sobě tvrdí, že je génius (a občas mu ujede i něco o živoucí legendě), beru jako za sympatický projevy toho, že ego mu rozhodně neschází + určitě fanoušci The Libertines neopomenou dodat, že klučina s nima taky chvíli hrál, což je neméně chválihodný, ale co. Razorlight jsou pro mne prostě kapelou vhodnou do dynamickejch tv spotů.

Teda byli. In the Morning je singl, o kterým fakt nevím, co si mám myslet. Není špatnej. Je dobrej, je hezkej. Jenže hezkej je jedno z těch slov, který by se u kapely, jakou jsou Razorlight, používat nemělo. Prostě BeBe Dobré ráno (oříškové).