Inside Man

Filmy o bankovních loupežích mají vždycky svoje kouzlo, vlastně filmy o loupežích vůbec. Sedíte v kině (nebo se doma válíte po gauči/sedíte v křesle apod.) a hltáte tu zlodějskou vynalézavost, vychcanost a schopnost jednat i v naprosto neřešitelnejch situacích chladnokrevně přesně, jasně a hlavně úspěšně. Někdy jde o to, aby se divák hlavně bavil, takže se štáb složí z několika hereckejch hvězd, co navíc dobře vypadaj, děj je hodně odlehčenej, soundtrack si vezme na starost (DJ) David Holmes, je z toho cejtit léto, pohoda a popcorn + se účinkující vzdaj honoráře a tak dále. Přesně tak, mluvím tu o Ocean's Eleven, resp. Ocean's Twelve. Jenže Spike Lee není Steven Soderbergh. Inside Man je sice taky o vloupačce a proklatě mazaným chlápkovi, ale rozhodně se nejedná o nějakou odlečenou podívanou.

Proti sobě stojí Denzel Washington (vyjednavač) a Clive Owen (krycí jméno Steve). Jednoho krásnýho dne si to Steve a jeho parta "malířů" nakráčí do manhattanský pobočky známý bankovní sítě, aby během několik málo minut převzala kontrolu nad celou budovou. Rukojmí jdou napříč všema možnýma etnickýma skupinama, a tak Lee mimo hlavní dějový linie rozehrává taky takovou lehkou politickou a kulturní hru o tom, jak se Amerika chová ke svejm občanům, když nevypadají přesně tak, jak si Amerika myslí, že by měl její obyvatel vypadat. Dojde na scény, kdy to vyloženě sedne, postupem času se ale tahle rovina rozmělňuje. Naštěstí je hlavní látka docela silná, takže se to dá přejít. To, co vypadá jako jasně naplánovaná věc typu přijít-vystrašit-vybrat trezor-říct si o dopravní prostředek-zmizet do jinýho státu, se nakonec ukáže jako něco mnohem většího. Na scénu vstupuje šéf banky Christopher Plummer, právnička s ostrejma loktama Jodie Foster a obsah bezpečnostní schránky 392.

Snímku Inside Man kromě přesvědčivejch herců dominuje hlavně skoro až dokumentárně syrová kamera, která připomíná relace BBC Undercover a vyniká hlavně ve scénách, kde je násilí nebo panika. Zajímavá je taky práce s hudebníma motivama, kdy to vypadá, že si skladatel vystačil snad jenom s jedním a jenom měnil jeho tempo a razanci. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, co šel letos v našich kinech, i když někomu by mohlo vadit, jak se tam Leeovi ve finále vynoří kritika současný společnosti, kterou by mohla shrnout věta: "Všechno je to jenom o tom, jakej máš žaludek." Až pojedou závěrečný titulky, Clive bude váš hrdina...