Cheers, you beautiful fuckers!
Předem díky Honzovi Binderovi, že mi zařídil dva lístky na letošní Love Planet, takže jsem mohl vyrazit s mojí milovanou polovičkou (+ kámoš) na trip do Prahy.
Den 1: Do hlavního města jsem přijeli před začátkem celýho toho humbuku, ale po letmým prohlídnutí vytisknutýho programu z netu jsme se rozhodli vyrazit tak akorát na Art Brut. Splnili očekávání - bylo to vtipný, svižný, živelný a bylo tam víc lidí jak v lednovým Abatonu. Eddie házel fórky, a když došlo na Emily Kane, rozhodnul si hrát na starostlivýho - "Jestli jste tady se svojí holkou/klukem, ale myslíte na někoho jinýho, tak než napočítám do tří, měli byste vypadnout." Neodešel nikdo a Art Brut dál trhali ušní bubínky. Zpívali o honění vlastního brka a samozřejmě o tom, jaký to je, když je člověk sám v Hamburku. Brácha objevil rock'n'roll a Kapranos se v zákulisí dávil salátkem.
Potom hráli Ministry, což je na mě moc silácká hudba, takže jsem to ani nijak nevnímal. Chvílema jsem myslel, že se zpěvákovi udělalo nevolno, ale podle toho kotle pod pódiem to vypadalo, že moc dobře ví, co dělá. Kámoš ale říkal, že to není špatný, a to není žádnej takovej ten, co tam na ty Ministry řádili, ale mě to prostě nějak nechytlo.
Na skok na J.A.R. a hned zase pryč. Zvláštní podívaná na Bártovy taneční kreace, protože to za a) nebylo vůbec taneční a z toho plynoucí b) tancoval jenom on. Ota Klempíř chtěl bejt asi vtipnej, protože se ptal, jestli se jeho klukovi (synovi) neudělalo špatně pod pódiem. Pak začali J.A.R. nesmyslně jamovat a bylo to celý úplně v prdeli. Pryč.
Franz Ferdinand byli naprosto famózní, i když zvuk jim na začátku dost haproval. Když se to srovnalo, byla to jedna velká jízda. Charismatickej Kapranosův vokál, šílenej ksicht Nicka McCartyho, strejda basák Hardy a bláznivej bubeník Thomson. Čtyřka k pohledání, co si celý stádo fanoušků ochočila během pár chvil. Omotalo si ho kolem prstu a od posledních tónů This Boy až po finále v podobě This Fire ho dobíjelo neskutečným množstvím pozitivní energie. Franz Ferdinand jsou králové. Sympaťáci. Roztančený rockeři se jím říká. Právem.
Jak se uklonili Ferdinandi a rozsvítili se světla znamenající jednoznačnou věc - Rock Stage dneska končí - pelášili jsme na Pet Shop Boys. Excelentní pop, exceletní stage, exceletní playlist. Snad jediná kapela, co sklidila jasně pozitivní ohlas i u mojí přítelkyně, protože Kapranos a spol. ji nasrali tím (pro mne nicméně geniálním) dlouhatánským přechodem mezi Outsiders a This Fire. Pet Shop Boys dohráli, jejich set zapůsobil jako nejsametovější balzám na (d)uši. Páteční noc tím dostala takový klidný obrysy, klidný barvy. Ten den byl prostě fajn. Cesta v tramvaji 14 do Vodičkový - KFC kbelík za 159 Kč + střední Mirinda (lepší než Fanta mi to v tu chvíli přišlo) - tramvaj číslo 3 - Černý kůň a go home. Najíst, vyčistit zuby & spát. Ve dvou. Skvělý.
Den 2: Chystali jsme se už od začátku, takže i na Clou, ale neblaze do našich plánů zasáhlo zdraví přítelkyně, kterou srazila nečekaně nějaká podivná viróza až na samý dno postele. Teď už je to lepší, ale v sobotu se dokonce musel dostavit odvoz v podobě rodičů. Zbyli jsme dva. Nestihli jsem nakonec ani 100°C, ani Švejdíkovy Priessnitz. Australský Loonaloop byli hodně dobře rozjetý, dokonce se jim povedlo rozhejbat i klokana v hledišti, i když, abych pravdu řekl, jsme došli toho názoru, že týhle kapele by prospělo asi menší pódium. V klubu to musí bejt nekutečná vřava, tady to fungovalo trochu míň. Dát je vedle, bokem, do stanu. Určitě paráda.
Red Bull Academy Music Clinic nabídla od šesti (i když v netovým programu bylo od sedmi, takže jsem kvůli tomu o půlku setu přišel) mix od The Models. Skvělý remixy, skvěle vystajlovaný DJs, skvělej mix. Popravdě řečeno, nečekal jsem, že by mě to až takhle bavilo. nanoru, brousil, jirous. Velmi dobře. A těch lidí, co se tam najednou zjevilo. Zvláštní.
Body Count feat. Ice-T jsem přešel mávnutím ruky, protože první, co jsem od nich slyšel bylo něco jako "Bla bla bla, motherfuckers, bla bla bla, fuck.", takže mě to nějak nechytlo.
Na Hooverphonic jsem vydržel jenom pár minut, protože mi ještě není čtyřicet, a takovou hudbu tam v sobotu tyhle Belgičani servírovali. Posledních patnáct minut ale prej bylo neskutečně super a pařilo se, jenže to už jsme tam nebyli, takže to máme jenom zprostředkovaně.
Finský The Rasmus jsem viděl jenom chvíli. A to bylo dobře.
Vrcholem druhýho dne bylo závěrečný vystoupení celý Love Planet a to Chris Corner se jeho sólovým projektem I Am X. Přijel až z dalekýho Berlína, se Sue Denim, dobrou náladou, našlápnutou muzikou a faktem, že patří mezi tu skupinu lidí, co vypadá líp na fotce než ve skutečnosti. Jeho set se skládal především z nový desky (The Alternative) a místy docela shock projekce na (podle mýho gusta) docela malým plátně. Oko drážděný jazykem nebo topení holky (vlastně je to samotnej Chris), co má přes ústa izolačku s nápisem "Help Me" (vlastně tam jsou nápisy tři, ještě "Love Me" a "Hate Me"), ve vaně. Chris má dobrej hlas, dobrý hlášky, Sue Denim má trochu bříško, ale to je e-clash!, celý to bylo pekelně dekadentní, pekelně divoký a finální rozstříknutí červenýho vína mezi největší fanoušky se potvrdilo, že I Am X mají mezi českejma takovou pozici, že si můžou dovolit i zničit oblečení za několik litrů několika lidem. Srdíčka spletený s prstů se (samozřejmě) konaly. Při přídavku bylo možný spatřit michala nanoru, jak si vylez na stupínek u zábran, a jak s téměř otcovským zaujetím kontroloval a kejval hlavou nad tím, jak lidi pařej na týpka, s kterým poslední Živel přinesl pěkný interview.
Po skončení jsme prohodili pár slov & dostal jsem odznáček The Models. Potkal jsem pár známejch, utratil žetony za pět kil a byl spokojenej. Dobrej festival, i když se to dalo brát jako jednotlivý koncerty. Trochu chyběla atmosféra. Největší ocenění získávaj Franz Ferdinand, protože za celej koncert neřekli ani jedno "fuck" a stejně byli nejlepší...
exclusive material 4 tucznak's mind from jmf (click to enlarge/also top picture)
Report pro Mattoni MusicZone (Art Brut, Franz Ferdinand, Pet Shop Boys) - to kdyby se vám zdálo, že jsem to vzal nějak moc zkrátka.
Franz Ferdinand, Love Planet, 11. srpna 2006 - YouTube. Jednou, dvakrát, třikrát.
Den 1: Do hlavního města jsem přijeli před začátkem celýho toho humbuku, ale po letmým prohlídnutí vytisknutýho programu z netu jsme se rozhodli vyrazit tak akorát na Art Brut. Splnili očekávání - bylo to vtipný, svižný, živelný a bylo tam víc lidí jak v lednovým Abatonu. Eddie házel fórky, a když došlo na Emily Kane, rozhodnul si hrát na starostlivýho - "Jestli jste tady se svojí holkou/klukem, ale myslíte na někoho jinýho, tak než napočítám do tří, měli byste vypadnout." Neodešel nikdo a Art Brut dál trhali ušní bubínky. Zpívali o honění vlastního brka a samozřejmě o tom, jaký to je, když je člověk sám v Hamburku. Brácha objevil rock'n'roll a Kapranos se v zákulisí dávil salátkem.
Potom hráli Ministry, což je na mě moc silácká hudba, takže jsem to ani nijak nevnímal. Chvílema jsem myslel, že se zpěvákovi udělalo nevolno, ale podle toho kotle pod pódiem to vypadalo, že moc dobře ví, co dělá. Kámoš ale říkal, že to není špatný, a to není žádnej takovej ten, co tam na ty Ministry řádili, ale mě to prostě nějak nechytlo.
Na skok na J.A.R. a hned zase pryč. Zvláštní podívaná na Bártovy taneční kreace, protože to za a) nebylo vůbec taneční a z toho plynoucí b) tancoval jenom on. Ota Klempíř chtěl bejt asi vtipnej, protože se ptal, jestli se jeho klukovi (synovi) neudělalo špatně pod pódiem. Pak začali J.A.R. nesmyslně jamovat a bylo to celý úplně v prdeli. Pryč.
Franz Ferdinand byli naprosto famózní, i když zvuk jim na začátku dost haproval. Když se to srovnalo, byla to jedna velká jízda. Charismatickej Kapranosův vokál, šílenej ksicht Nicka McCartyho, strejda basák Hardy a bláznivej bubeník Thomson. Čtyřka k pohledání, co si celý stádo fanoušků ochočila během pár chvil. Omotalo si ho kolem prstu a od posledních tónů This Boy až po finále v podobě This Fire ho dobíjelo neskutečným množstvím pozitivní energie. Franz Ferdinand jsou králové. Sympaťáci. Roztančený rockeři se jím říká. Právem.
Jak se uklonili Ferdinandi a rozsvítili se světla znamenající jednoznačnou věc - Rock Stage dneska končí - pelášili jsme na Pet Shop Boys. Excelentní pop, exceletní stage, exceletní playlist. Snad jediná kapela, co sklidila jasně pozitivní ohlas i u mojí přítelkyně, protože Kapranos a spol. ji nasrali tím (pro mne nicméně geniálním) dlouhatánským přechodem mezi Outsiders a This Fire. Pet Shop Boys dohráli, jejich set zapůsobil jako nejsametovější balzám na (d)uši. Páteční noc tím dostala takový klidný obrysy, klidný barvy. Ten den byl prostě fajn. Cesta v tramvaji 14 do Vodičkový - KFC kbelík za 159 Kč + střední Mirinda (lepší než Fanta mi to v tu chvíli přišlo) - tramvaj číslo 3 - Černý kůň a go home. Najíst, vyčistit zuby & spát. Ve dvou. Skvělý.
Den 2: Chystali jsme se už od začátku, takže i na Clou, ale neblaze do našich plánů zasáhlo zdraví přítelkyně, kterou srazila nečekaně nějaká podivná viróza až na samý dno postele. Teď už je to lepší, ale v sobotu se dokonce musel dostavit odvoz v podobě rodičů. Zbyli jsme dva. Nestihli jsem nakonec ani 100°C, ani Švejdíkovy Priessnitz. Australský Loonaloop byli hodně dobře rozjetý, dokonce se jim povedlo rozhejbat i klokana v hledišti, i když, abych pravdu řekl, jsme došli toho názoru, že týhle kapele by prospělo asi menší pódium. V klubu to musí bejt nekutečná vřava, tady to fungovalo trochu míň. Dát je vedle, bokem, do stanu. Určitě paráda.
Red Bull Academy Music Clinic nabídla od šesti (i když v netovým programu bylo od sedmi, takže jsem kvůli tomu o půlku setu přišel) mix od The Models. Skvělý remixy, skvěle vystajlovaný DJs, skvělej mix. Popravdě řečeno, nečekal jsem, že by mě to až takhle bavilo. nanoru, brousil, jirous. Velmi dobře. A těch lidí, co se tam najednou zjevilo. Zvláštní.
Body Count feat. Ice-T jsem přešel mávnutím ruky, protože první, co jsem od nich slyšel bylo něco jako "Bla bla bla, motherfuckers, bla bla bla, fuck.", takže mě to nějak nechytlo.
Na Hooverphonic jsem vydržel jenom pár minut, protože mi ještě není čtyřicet, a takovou hudbu tam v sobotu tyhle Belgičani servírovali. Posledních patnáct minut ale prej bylo neskutečně super a pařilo se, jenže to už jsme tam nebyli, takže to máme jenom zprostředkovaně.
Finský The Rasmus jsem viděl jenom chvíli. A to bylo dobře.
Vrcholem druhýho dne bylo závěrečný vystoupení celý Love Planet a to Chris Corner se jeho sólovým projektem I Am X. Přijel až z dalekýho Berlína, se Sue Denim, dobrou náladou, našlápnutou muzikou a faktem, že patří mezi tu skupinu lidí, co vypadá líp na fotce než ve skutečnosti. Jeho set se skládal především z nový desky (The Alternative) a místy docela shock projekce na (podle mýho gusta) docela malým plátně. Oko drážděný jazykem nebo topení holky (vlastně je to samotnej Chris), co má přes ústa izolačku s nápisem "Help Me" (vlastně tam jsou nápisy tři, ještě "Love Me" a "Hate Me"), ve vaně. Chris má dobrej hlas, dobrý hlášky, Sue Denim má trochu bříško, ale to je e-clash!, celý to bylo pekelně dekadentní, pekelně divoký a finální rozstříknutí červenýho vína mezi největší fanoušky se potvrdilo, že I Am X mají mezi českejma takovou pozici, že si můžou dovolit i zničit oblečení za několik litrů několika lidem. Srdíčka spletený s prstů se (samozřejmě) konaly. Při přídavku bylo možný spatřit michala nanoru, jak si vylez na stupínek u zábran, a jak s téměř otcovským zaujetím kontroloval a kejval hlavou nad tím, jak lidi pařej na týpka, s kterým poslední Živel přinesl pěkný interview.
Po skončení jsme prohodili pár slov & dostal jsem odznáček The Models. Potkal jsem pár známejch, utratil žetony za pět kil a byl spokojenej. Dobrej festival, i když se to dalo brát jako jednotlivý koncerty. Trochu chyběla atmosféra. Největší ocenění získávaj Franz Ferdinand, protože za celej koncert neřekli ani jedno "fuck" a stejně byli nejlepší...
exclusive material 4 tucznak's mind from jmf (click to enlarge/also top picture)
Report pro Mattoni MusicZone (Art Brut, Franz Ferdinand, Pet Shop Boys) - to kdyby se vám zdálo, že jsem to vzal nějak moc zkrátka.
Franz Ferdinand, Love Planet, 11. srpna 2006 - YouTube. Jednou, dvakrát, třikrát.
Komentáře:
ad. "nebo topení holky, co má přes ústa izolačku s nápisem "Help Me", ve vaně" - to je topení samotného chrise a nápisy má přes ústa tři - Love Me, Hate Me a Help Me, přesně v tom pořadí jak to píšu. zde je materiál k důkladnějšímu prozkoumání: http://www.youtube.com/watch?v=LULaxjgSmVo
:-)
14/8/06 21:39
mas recht, vsimnul jsem si toho, az kdyz jsem dneska projizdel blogy. zvlastni je, ze si hodne lidi mysli, ze je to holka. to vis, nemuzu stihat sledovat vsechno...
:)
14/8/06 22:06
pěkný fotky, pěknej report
15/8/06 14:11
Achjo, takovýhle reporty by se měly zakázat. Je mi o to víc líto, že jsem nebyl... Snad příště.
15/8/06 16:49
tak koukám, že v praze se žádný moc extra buřty nepekly, asi zlatej tábor..
celej tenhle jakobyfestival ale, troufám si tvrdit, lehce přebil jedinej setík jediný kapelky! držte si klobouky, jedém:
http://nocna-hudba.blogspot.com/2006/08/sziget-2006-radiohead_14.html
pes: ať se kočka co nejdřív uzdraví :)
17/8/06 00:52
hmm...tak sice nevim, jestli ma Sue Denim nejake brisko..ta holka ma nadhernou postavu..pekne vymakanou z jogy..a btw neznam nikoho s hezcim telem, nez ma ona.
16/4/07 08:23
Okomentovat
<< na hlavní stranu