Despair

Čím jsme jako diváci specifičtí, co máme v seriálech rádi?
Možná to lépe poslouží, když připomeneme, co na českého diváka naopak nezafungovalo, co moc nemusíme.
Byla tu - i mediálně - velká očekávání od seriálu 24 hodin s hlavním hrdinou Jackem Bauerem. Americký kultovní seriál se ale u českého publika nijak zvlášť neuchytil. Stejně tak se například nikdo neodvážil natočit pro české diváky domácí sitcom, situační komedii s dodatečně vloženým smíchem nebo potleskem neviditelného publika.
České publikum oceňuje v seriálech blízkost a možnost identifikovat se s hrdiny. Zároveň nemá rádo experimentální formáty, v tom je hodně konzervativní.
Jako příklad opět Jack Bauer: seriál byl postavený na tom, že se obrazovka rozdělila na několik polí a my jsme viděli paralelní děje v jednom čase. To rozdělení obrazovky o sobě otevřeně říká, že seriál je čistě televizní výrobek. Prozrazuje, že se nedíváme na zápletky v reálném ději, ale na televizi jako technickou věc, na její obrazovku. V životě přece nikdy nemůžeme vidět realitu tak, že máme čtyři políčka a čtyři děje. Čtyři pole v obrazovce a běžící časomíra diváka zkrátka ruší.

Ten seriál mne také zajímal, ale udržet čtyři děje a ještě sledovat časomíru, to je možná lepší odpočinout si při jízdě autem.
Přesně tak. Diváci chtějí a jsou na to zvyklí, aby pro ně byl díl televizního seriálu padesáti minutami úplně volného času a prostoru, v němž nemusejí o ničem přemýšlet, mohou se uvolnit, zapomenout na všechny starosti, nechávat se volně nést dějem.
Proto nemají ani rádi, když se jakkoli upozorňuje na formu seriálu jako to je u 24 hodin, nemají rádi příliš rafinované trikové scény, nemají rádi seriály, které jsou hodně odkloněné od skutečnosti. Třeba takové, kde je hodně mystiky nebo tajemna, kde je z děje příliš vidět, že je někým někde vymyšlený.

MF Plus 38/2006: Češi mají seriálový gen (ptal se Jaromír Hasoň, odpovídala Irena Reifová z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd UK)

Českej divák je teda z větší části naprostej trouba, kterej, když se mu obrazovka rozdělí na čtyři části, okamžitě přepíná, protože je to moc experimentální. To mi ho teda vyndej. Experimentální mi spíš přijdou dialogy v seriálu Rodinný pouta, ale ty zase českej divák žere, div se neudusí. Proto se tu asi do nekonečna budou produkovat slaboduchý pytloviny. Co na tom, že Prison Break je trochu překombinovanej, co na tom, že se 24 rozhodla dělit obraz na 2-4 části? Aspoň mají ty seriály něco do sebe, mají atmosféru (minimálně jejich první série). Jsem zvědavej, kolik českejch diváků, co viděli první epizodu Lost, celej ten seriál dokoukaj. Českej divák je prostě stejnej trouba jako českej posluchač. Proč bych poslouchal něco, co neznám? Proč bych se díval na něco, co je jiný? Je to zoufalá situace, když někomu přinesete něco dobrýho až pod nos a on vás vyfuckuje s tím, že to nezná. Největší problém českejch lidí je v jejich pohodlnosti, až zarážející nechuti něco objevovat, pátrat po novejch věcech. Jasně, jsou tu světlý výjimky, ale ty snadno a lehce zaniknou pod nánosem bahna lenochů, automatickejch konzumentů.

Češi pořád melou, jak jsou evropskou zemí, ale to, že máme na svým území áčkovej filmovej festival z nás nějaký borce nedělá. Leda hovno. Možná by se mohli Češi probrat a pochopit, že seriál už neznamená jenom to, že si večer sednu k televizi a vypnu. Dobrej seriál nedělaj jenom dobrý herci, krerý se stejnak jenom točej mezi stanicema, ale taky to okolo. Rodinný pouta dosaděj do příběhu gaye a myslej si, jak to není cool a světový. Celý je to tady pozadu. Od propagace až po titulky. Takhle dementní závěrečný melodie mají jenom mexický telenovely. Je to smutný. Je mi z toho smutno. Největší průser ale je, že tu chybí celková odvaha udělat něco zajímavýho. Pod odvahou si představěj tv stanice maximálně tak použití The Nihilists (Mickey Bar) v jedný scéně. Teď nás čeká na ČT Poslední sezóna, seriál o chlápkovi, co se vrací z NHL. Jsem zvědavej. Hlavně aby tam nebyl při zápasech moc videoklipovej střih, to by českej divák nemusel vydejchat....