Casino Royale

To bylo keců, když se rozhodlo, že v novým Bondovi bude mít povolení zabíjet Daniel Craig. Ortodoxní jamesofilové nemohli zkousnout jeho vejšku, jeho barvu vlasů, jeho filmovou minulost, jeho modřiny. Jenže i tahle partička musí po premiéře Casino Royale chtě nechtě sklopit zraky a uznat, že tenhle Angličan chytil roli agenta ve službách Jejího veličenstva za správnej konec. I když to byl úplně jinej, než za jakej ho drželi George, Sean, Roger, Timothy a Pierce. Jednadvacátý století si žádá jinej přístup a poslední věci s nula-nula-sedmičkou už bylo spíš science-fiction než cokoliv jinýho a hlavně hra na tajnou organizaci. Jasně, vymoženosti Q. Hračičky, který miloval James i diváci, byly koření, který ale právě v poslední Die Another Day už bylo použitý v takovým množství, že si to doslova koledovalo o radikální a (pro někoho) bolestivej řez. Brosnan tomu dal určitej šarm, z něhož se za čtyři filmy stala pomalu definice, a tak se nedivím, že někomu mohlo angažná Craiga způsobit trochu prudší střevní peristaltiku. Ale Pierce pryč, zpátky k hlavní myšlence.

Nereálnejch situací máme dost z devadesátejch let a počítačovejch her. Když agent MI6, když s povolením zabíjet, když jeden z nejlepších, tak sakra reálně. Pochopili to i lidi z produkce. Craigův Bond je v Casino Royale zelenáč, protože je to první knížka, kterou mu pan Fleming věnoval. Na druhou stranu ale už tady prokazuje, jak moc talentovanej a chladnokrevnej je. Úvodní scéna, kterou si získá dvě nuly před sedmičku, je natočena na Bondovy dobrodružství až překvapivě syrově a následnej převis do úvodních titulků je naprosto geniální. I když si nejsem jistej, jestli to už v nějakým z dvaceti předešlejch kousků nebylo. Stejně výborně je vyřešená i titulková sekvence, ovšem tragédie nad tragédie je skladba Chrise Cornella, co hraje pod ní. Sračka je ještě pochvala. Proti Bondovi tentokrát stojí společnost vedená člověkem říkajícím si Le Chiffre (úlisně senzační Mads Mikkelsen). Specializace: správa financí teroristickejch organizací a pohlavárů. O zbytku už bylo naplýtváno inkoustu dost.

James Bond v podání Daniela Craiga je mnohem víc člověk a mnohem míň stroj na klácení bond girls. V Casino Royale má dokonce jednu jedinou femme fatale Vesper (Eva Green). Agent britský vlády dostává pod jeho taktovkou jinej rozměr, protože má emoce, protože mísí normálnost s výjimečností, ostrý rysy a údery s vnitřní rozplizlostí a snahou najít nějakej pevnej bod, přístav, kde se usadit. Jamesi Bondovi dokonce teče krev a v několika okamžicích rozhodně není v pozici, na jakou jsme byli zvyklí z dřívějška. Na druhý straně si v nich i přesto zachovává ostrovní grácii tvídovýho obleku a buřinky. Akorát používá slova jako "bolls". Scéná ve sprše by se dokonce mohla ucházet o nejpůsobivější citovou scénu roku 2006, kdyby nebyla ve filmu o agentovi 007. Priority jsou tady totiž už několik desítek let nastavený trochu jinak.

Jenže. Na tohle naše generace sere. Casino Royale je výbornej biják, Daniel Craig je výbornej herec a jestli měl tohle bejt restart, tak to někdo nakopnul správným směrem.