Causa Keane

"Víte, největší kreténi v kapele jsou vždycky zpěvák, bubeník a klávesák, takže nevím, co bych vám k tomu víc řek."

Noel Gallagher podstatu Keane shrnul takhle. Nebo nějak podobně. Každopádně jeden z jeho lepších výstřelů, který stojí za to si zapamatovat. Když vydali debut letěla všude - hlavně pak u nás, kam ale dorazila se zpožděním samozřejmě - vlna milování srdcervoucích ploužáčků a lá Coldplay. Každej chtěl Keane, každej stahoval Hopes And Fears a každej, kdo je měl, je vypaloval svejm kámošům, ale spíš kamarádkám. Pak začali kluci blábolit cosi o tom, že druhá deska bude rock'n'rollovější, bude obsahovat hodně kytar. Jakože nářez asi. A realita?

Na monitor přes všechny ty slzy pořádně nevidím. Kdyby kluci řekli, že natočej další teplou desku, která bude hlavně pro holky, musel bych konstatovat, že natočili stoprocentní album, kde budou příznivci Coldplay/Athlete jenom těžko hledat negativa. V kontextu s jejich prohlášením ale musím konstatovat, že Keane jsou jenom další kapelou, která by neměla před vydáním desky dávat žádný prohlášení, protože ve finále vypadaj jak kokoti. Dalo by se říct, že Under The Iron Sea je nejlepší rock'n'rollová deska k píchání.

To není pochvala.