Definitely!

Začal jsem pozdějš než ostatní, proto mi nikdy při slově kytarovka nevyskočej automaticky The Strokes coby partička, která tohle nastartovala. Klišé ohledně svaté trojice společně s Interpol a Yeah Yeah Yeahs included. Ani The Libertines to nejsou, když nad tím tak přemejšlím - britská odpověď na Ameriku. Vlastně to nejsou ani Arctic Monkeys, fenomén, co čím dál tím víc vypadá jako jeden dobře naplánovanej business Dana Treacyho z The Television Personalities. Fenomén, kterýmu jsem sám dementně podlehnul, ačkoliv už jsem debut už dlouho neslyšel + EP Who the Fuck Are Arctic Monkeys? jsem protočil maximálně 3x bez většího efektu. To znamená, že už ani nevím, kolik obsahuje skladeb + jestli se mi nějaká z nich líbila. Na 9/10 docela tristní. Pravda je ale taková, že v době recenzování mě deska s ultra-hyper-cool názvem bavila hodně. Teď? Stojan & prach, sem tam I Bet You Look Good On The Dancefloor. Jsou dobrý. V tom je ten problém. DOBRÝ.

Teď ještě vyplave na povrch pravda ohledně Pete Doherty made by The KLF a bude vymalováno. Nijak zvlášť tomu nevěřím, ale popravdě bych byl moc rád, kdyby to tak bylo. Člověk by měl umět ocenit tyhle hry & tahy & machinace. Stejně tak tu "opičáckou", jestli je to pravda.

To, co se mi vybaví, když se člověk baví o kytarovkách, to, co mě z týhle vlny nejvíc zasáhlo + funguje daleko přes rok, daleko přes dobu, kdy ostatní kapely fungovat přestaly nebo svoje fungování omezily na několik málo svejch tracků (Franz Ferdinand, Hard-Fi, Editors, Maximo Park...), jsou angláni (překvapivě) bez úzkejch černejch vázanek, ale (překvapivě) s černochem za mikrofónem a Fender Telecasterem za krkem a v rukách. Bloc Party. Líbí se mi sound a intro filozofie, kterou jim Paul Epworth vymyslel a naordinoval - rozjíždějící se jeden instrument, k němuž se postupně přidávaj další nástroje - jako když vlak nabírá na rychlosti + proplétající se zvuk dvou Fenderů + typicky agresivní mladickej styl bubnování. Dvojhlas, kdy Kele Okereke zní jako Robert Smith, možná trochu vejš, a Gordon Moakes ho doplňuje hlubšíma polohama. Vůbec fakt, to že tam slyším The Cure, dělá strašně moc. Kór když oba bandy píšou texty o ztracení se v lese. Což je samozřejmě metafora. Mrk.

Aby toho nebylo málo, oblíbil jsem si i remixy druhýho kytaristy Russella Lissacka. Třicátýho dubna hráli Bloc Party na Coachella Valley Music And Arts Festival - můžete si stáhnout bootleg (74,9 MB) nebo se podívat na videozáznamy tří skladeb (Banquet, Blue Light, This Modern Love).

Photograph: Andrew Kendall