Intelektuální poctivost je oxymóron

Knížka koncipovaná jako město. Co si pod tím má člověk představit? Těžkou postmodernu, kdy se text na pěti stranách za sebou slejvá v jeden tlustej špalek (like Kafka's Proces), absence teček jistotou, když někdo křičí, neexistuje použití vykřičníku (!), ale NAPÍŠE SE TO HEZKY TAKHLE VELKÝM PÍSMEM, to abys věděl a hlavně viděl, že jde do tuhýho a někdo to tu myslí sakra vážně. Dál si představ množství osudů, jejichž nositelé ve větším množství neexistují. Kluka s (podle všeho) epilepsií, co dostane záchvat přímo u holiče, kterej je pak nucenej rozpíchat nůžkama chlápka, co ten klukův záchvat nevydejchá. Geniálního kluka, co má za nejlepší kamarády obra a němýho. Westernový městečko, kde se zastavil čas, protože to tak někdo chtěl. Boxera, co je moc hezkej na to, aby byl boxer. Boxera, co šel za prachy ochotně k zemi, a když ho to přestalo bavit, tak mu zpřelámali ruce.

City je knížka, co je koncipována jako město. Co si pod tím má člověk představit? Těžkou postmodernu, co přečte takřka jedním dechem, protože - ačkoliv se to u knížek moc nepoužívá a hlavně pak u knížek, co jsou svym způsobem i docela náročný - protože je to cool. Ještě je tam holka, co podle je podle všeho celkem ujetá, ale asi bude taky sexy. Jinak by si svoje samodržící punčochy nesundavala tak často. Shatzy Shellová - nic společnýho s tím od benzínu. O čem, že to vlastně je? O životě.

"Proč si ho na záchodě jen jednoduše nehoníš, jako všichni malí kluci?"
"Dělám si to v posteli, je to pohodlnější."

Alessandro Baricco - City (1999)