Otevři otvor...

On the road s The Prostitutes by se dalo shrnout jako jedna velká párty, kterou přerušovaly jenom přesuny mezi místama, kde se vystupuje, hlavně pak jejich hledání. Třikrát jsme si dokonce mohli prohlídnout mega vodní nádrž Jesenice u Chebu, o který jsem do pátku neměl ani tušení.

Cheb: Hotel Ronak, přímo u vody, což ze začátku vypadalo na dvě věci, z níž se teda nakonec vyklubala jenom jedna, ale za to pořádná. Zima. To druhý byl všeobecnej strach z poštípání od komárů, jen tak pro pořádek. Koncert společně s The Nihilists, který už (asi definitivně) opustili od toho dlouhýho názvu, kde figuruje Moimir jakoby hlavní postava. Role tahouna mu zůstala, ale to nic nemění na tom, že Hank Jesus Manchini je snad nejcharismatičtější vokalista na český scéně, která kapelu, v níž hraje, nebere ani ze třetiny tak, jako v Německu. Ani ze třetiny tak, jak by ve skutečnosti měla, že? The Prostitutes předskakovali a po pravdě řečeno to ještě necelejch dvacet minut před koncertem vůbec nevypadalo, že by ty lidi tam přišli na ně. Spíš na The Nihilists, spíš na tu dobrou klobásku, co tam za 42 korun servírovali kluci ve vousech a zástěrách. Po pár minutách bylo rozhodnuto, na Západě indie berou. Adrian nastoupil v obleku (co není jeho) a klobouku (co je jeho), Destroyer vsadil na moderní proužek a Converse (a odznáček The Jam nemohl chybět), Jukebox tradiční koncertovej set, stejně tak LFO a Santiago, jehož vršek samozřejmě po půlce koncertu (a třech vypocenejch litrech) odletěl kamsi směrem od bicích. Skákalo se, křepčilo. Bez ohledu na věk si to tam lidi fakt užívali, což se naplno projevilo při gigu The Nihilists. Lidi, do kterejch bych to fakt nikdy neřekl, si The Prostitutes opravdu užívali. Jak jsme byli všichni z Chebu docela nenadšený, výsledek byl zničující. Po koncertu následoval rozhovor pro regionální TV, člověk, co skočil z pódia a zjevně mu bylo jedno, že nikdo neměl v plánu ho chytit (a taky nechytil), drogama překypěnej DJ Pablo Escóbar, co věčně Destroyera zásoboval písněma a historkama v angličtině, aniž by tenhle jazyk ovládal. Po nechtěný nabídce soulože by Adrian a odjezdu The Nihilists se šlo do baru za doprovodu jedné groupie, jejíž věk bylo really difficult k odhadnutí. Nakonec ulovila jinýho Anglána. Komunikovat a bavit se za zvuků pre-release version desky The Prostitutes byl zajímavej zážitek s několika těžko zapomenutelnýma chvílema. Před pátou jsme se podívali na sunrise, LFO & Santiago vyzkoušeli Jesenici, Adrian a Destroyer hodili kolem šestý akustickej set a správce chtěl zavolat Police bez Stinga. Vydařená štace. Spát v sedm, v 10:15 ready. Skoro...

Aš: Nejzápadnější cíp Český republiky byl už před výjezdem překřtěnej na Ašhole, ale nikdo nečekal, že by se tahle drobná lingvistická legrácka mohla až tak podařit, až tak předpovědět! Samotnej příjezd byl jako návrat do socialismu, ze kterýho nás vytáhla rozhledna Háj s plně kapitalistickejma cenama a dvojjazyčným jídelním lístkem. Santiago nezapřel horala, kdy ještě uvažoval o tom, že se nechá vyfotit na římse o šířce malé než větší ve výšce mnohem větší než malé. Z open-air akce v Aši se vyklubala garden party u klubu Klubíčko, ale garden party jakostní. Po "docela dobrým britpopu", kterej jsem strávil na hotelu sprchováním a dobíjením baterií, nastoupila hardcore dvojice zastupující scénu Bartoškovejch Karlovejch Varů. První byli teda něco a značně se na tom podepisoval fakt, že jim nebylo vůbec rozumět, a tak si většina přítomnejch myslela, že se zpěvák akorát dáví & zvrací do mikrofonu. Jenže ten pravej očistec měl teprve příjít. Animal Resources. AR. Když vidíte někoho, kdo hraje v metalový/HC kapele a nakráčí si to s basovkou na pódium v sandálích (naštěstí bez ponožek), tušíte, že je něco špatně. Pak si začali zvát lidi k pódiu. Nic. "Vy jste v tý Aši tady nějaký divný. Přijedou vám jsem hrát kapelky a vy si jenom tak pohodlně sedíte po stříškou." LFO: "Fuck You! Fuck You!" AR: "Also Fuck You. Já jsem se sem přijel vykrosit pro tebe a ty nic, nereaguješ." A to měl bejt teprve začátek, protože po zvukovce nadešel čas slov, co by se mohly stát (vlastně už se staly) hitem letošního léta.

"Otevři otvor, přichází Pán. Otevři otvor, přichází Pán! Zamykám tuhle louku na několik příštích minut. Otevři otvor, přichází Pán!"

HC vystoupení protkaný takovým množstvím duševní hloubky jsem nikdy neviděl a mám pocit, že už taky nikdy neuvidím. "Ježíš zvítězil! Ježíš zvítězil!" nebo "Milujte asketické ženy!" jsou prostě citáty, který se mi zavrtaly hodně hluboko. Hitovka "Omrdám tě, cikánko!" přinutila ten den poněkud aktivnějšího LFO k tomu, aby se šel zeptat zvukaře, jestli by to nemohl vypnout.

"Přesně před rokem jsem napsal skladbu o Mistrovství světa ve fotbale a povedlo se mi v ní použít jména tří hráčů, který se nakonec potkali ve finále. Přesto nejsem tím, čím bych se mohl zdát!"

Kdo chyběl, nepochopí. Kdo tam byl, snaží se pochopit. The Prostitutes hráli slabou padesátiminutovku + bylo na nich trochu poznat, že dramaturgicky se jim zrovna nepovedlo zvolit tu správnou oblast k živý produkci british music. Pozdní večerní návrat do hlavního města, pokec s Destroyerem, devatenáct minut z Big Lebowskiho, rum a spánek. Výbornej víkend, kterej měl jenom pár kazů. Baterka v kameře toho moc nevydržela a největší pecky se děly, když byl vypnutá. Uvidíme...

P.S. Alternativní verze v dohledný době u Destroyera na blogu.