(What's The Story) Football Glory

Skončil nám svátek čutálistů, Mistrovství světa ve fotbale pořadané Německem, který si ve finále odvezlo (teda spíš získalo) bronz, ale o tom až pozdějc. Viděl jsem toho letos dost na to, abych mohl říct, že mě fotbal baví, ale dost hvězd, který se producírujou po zeleným pažitu, jsou kreténi, rozhodčí nevyjímaje, i když ty to mají dost těžký, to je pravda. Takže k věci.

Vystoupení našich borců bylo tristní, hra postavená na Honzovi Kollerovi nevydržela ani jeden zápas, protože Honza nevydržel ani jeden zápas. Nedvěd jako správnej optimista volal zázraky a do novin říkal něco o tom, že teď jako neví, co si počneme, i když Šoula je jako dobrej hráč. Psychická odolnost na nule, viditelnost největší po obdržený brance. Nejlepší hráč Petr Čech, ale to snad každej věděl a on tam asi už s touhle nálepkou vlastně jel. Amerika poražená zaslouženě, Ghana i Itálie slavili vítězství taktéž. Loučení po skupině, ale hořkost na jazyku chybí. Nemůžu říct vlastně nic špatnýho. Chtěli, ale nešlo to.

Anglie hrála taktiku z fotbalovejch manažerů EA Sports, která se jmenuje Long Ball, a, co si budeme povídat, bylo to vidět. Útok Rooney-Owen se rozpad po 74 vteřinách duelu se švédským nároďákem, ale Peter Crouch (193 cm/69 kg) je borec, kterej nedostal pořádnou příležitost. Všichni se obouvali do Beckhama, ale nikdo neuzná, že sice teda jako Becks toho ve hře dopředu moc nepředvedl, ale dřel. Lampard, nešťastnej turnaj. Nic víc. Vypadnutí na penalty s Portugalskem bylo krutý (za posledních 16 let vypadnout z pěti ze šesti rozstřelů, to naštve), ale to je loterie. Ten zápas byl ale ukázkovej v jedný věci. Současnej fotbal podporuje radši simulaci, ochotný pády na trávník, než aby nechal hrát ty, co chtěj.

Wayne Rooney sice vypadá jako dělník z Doveru, boxer z Rockyho, člověk, co má v hlavě vyzobáno, ale jednu věc mu nikdo neupře, stejně jako celýmu anglickýmu mančaftu - chtěj hrát fotbal. Carvalho skluzuje společně ještě s někým, na jehož jméno si nevzpomenu, a Rooney mohl spadnout, mohl získat pro Anglii free kick a možná i žlutý ocenění pro soupeře, ale on ne. Hrál dál a přitom šlápnul do rozkroku ležícímu hráči. Schválně nebo ne, i když já se stavím spíš za možnosti B, prostě dojel na to, že chtěl hrát dál. Nepadat. Nedělat Portugalce. Šlápnul mu do míst, kde to bolí, protože chtěl hrát. Pochybuju o záměru. Za to debílek Christiano Ronaldo kvůli tomu beží přes 40 metrů, protože on to všechno viděl nejlíp, Wayne mu o tom říkal už v kabině v Manchesteru. Debílek, co plete nožičkama, všichni jsou z něj odvařený, ale on sám hraje fotbal typu "teď si to předkopnu a spadnu". Po Rooneyho odchodu se otočí na lavičku a mrkne. Pane, to je hráč!

Portugalci si za svý herecký výkony nezasloužili medaili, ani postoupit neměli. Figo hlavičkuje Nizozemce, co to je? Nemám Němce rád, ale jsem radši, že tu medaili maj oni. Celej turnaj byl takovej divnej, hlavně kvůli nařízenejm penaltám. Rozhodčí to má drsný, když v tý rychlosti musí určit, co byl kontakt a co ne, ale navrhuju, aby se v pravidlech ustanovil precedens, že každej hráč, co vbíhá do vápna je automaticky simulant, protože to, co předváděli borci letos, to bylo silný kafe. Ševčenko, ta penalta proti Austrálii v 93. minutě, Henry proti Portugalsku nebo dneska ten boreček z Francie. A samozřejmě C. Ronaldo to zkoušel, jak se dalo. Nejlíp to rozsek předseda FIFA Sepp Blatter - "já když jsem hrál, tak jsem taky simuloval." Co mu takhle napsat na mail - "dík, že ses přiznal, co si za kokota, ale co s tím takhle něco udělat?"

Dnešní finále ukázalo, jak je fandění jednomu ze dvou týmů, když zrovna nehrajou ty vaši, vrcholem relativity. Když rozhodčí fouknul do píšťalky, říkám: "Přál bych to tomu Zizovi, takhle hezky na konci kariéry, že by si to vyhrál, to by bylo moc fajn." O sedm minut pozdějc už jsem byl trochu na vážkách, zase debilní penalta. Měl jsem radost, když Italové vyrovnali. V prodloužení to bylo jasný, přeju to Italům. Ať už mu ten bek řekl cokoliv, co to bylo kurva za reakci. Napálit někomu hlavou do hrudního koše. Zinedine Zidane se s finále Mistrovství světa rozloučil jako vocas nejvyššího kalibru. Nejlepší z toho bylo, že komentátorům z toho málem zvlhly oči, protože "abych se přiznal, tohle bych od něj nikdy nečekal." - "já taky." No, já taky. Tomu říkám tečka.

Jinak to vypadá, že Alena se musí nachystat na pořádnej mistrovskej blowjob. Yeah baby, yeah!

Pojednání o hře, který Amíci neřeknou jinak než soccer (s pěkně potupným přízvukem of course), končí. Čas jít spát.