Ťuky ťuk!

Vila Inkognito, respektive její autor Tom Robbins připomíná Joycova Oddyssea. Rozhodně ne formou, jakou je knížka napsaná, ale humorem, kterej je v ní použitej. Ten připomíná Oddyssea nejvíc. O Joycově majstrštyku taky všichni pořád mluvěj, i když ve skutečnosti ho jenom zlomek z nich zvládnul přelouskat až do konce, zlomek zlomku ho pochopil. Ale všichni věděj všechno. Taky když jsem se před otevřením nějakýho Robbinsova díla ptal po tom, jaký ty jeho knížky jsou, všichni říkali, že dobrý, že vtipný. Po pravdě řečeno, nad použitím těhle dvou přídavnejch jmen bych docela váhal.

Kámoš libertine čte (o dost) víc než já a nedávno po mně hodil jednou takovou tou intelektuální poučkou, co se jí (snad) dá věřit. Hele, rozhoduje první věta. Přečti si první větu a je to jasný, jak se budeš cejtit, až to celý dočteš, definitivně uzavřeš a strčíš do poličky. A jak je to tady - "Tanuki prý spadl z nebe a použil přitom svého šourku jako padáku." Jde jenom o to, jestli na tuhle hru přistoupíte. Jde o to, jestli po vás Robbins chce uchechtnutí nebo něco jinýho. Já to asi nepochopil, protože to ve finále dopadlo tak, že se mě snažil sto dvacet stran rozesmát, pak se mu to teda povedlo, ale ve finále mě ta knížka nijak extra nebavila. Kvazi-filosofie, parafráze na Dalajlámovy výroky, drogy, kytara, děvky, chryzantémový semínka na horním patře, saké, FBI a tak dále a tak dále. Všichni říkali, že dobrý, že vtipný. Tak teda nevím...