Prison Break

Ještě než jsem stihnul dokoukat poslední epizody, objevila se zmínka o tomhle seriálu na živelovským fóru, což znamená dvě věci. 1) píšu o tom pozdě, takže jsem OUT, 2) píšou o tom na webu Živelu, takže je to COOL/IN. Takže minimálně 3 lidi, co na to fórum choděj, už si ho začali shánět.

Michael Scofield je hrdinou. Vystudoval stavební školu, má podkrovní byt, velkou kancelář, spokojenej život. Přitažlivou vizáž, nevinnou tvářičku a problémovýho bráchu ve věznici Fox River, kde čeká na elektrický křeslo. Samozřejmě nevinně odsouzenýho, jinak by tomu chyběl správnej nádech seriálovosti, ale tohle je jediný klišé, který vás během prvních dílu (a vlastně snad i při sledování zbytku Prison Break potká, protože to, čím vás pak už Scofieldovo příběh otravuje není klišé, ale něco jinýho - o tom později) potká. Tradiční problém si žádá netradiční řešení. Stavební firma, ve který Michael pracuje, zrovna Fox River rekonstruovala. Veškerý plány si tak nechá vytetovat na tělo v podobě pekelnejch obrazců, amatérsky "vyloupí" jednu banku a šup - už je tam, co brácha.

Pak už se rozjíždí mistrovská hra intrik, machinací, kopání tunelu, vražd, krve, falešnejch obvinění, vězeňskýho života, loupivejch a vychcanejch bachařů, ojíždění nováčků a podobně. Všechno do sebe zapadá (potřeby vlády, nadnárodní konpirace, tajná služba), čas zbude dokonce i na malinkou love story (muž-žena). Problém je, že jak se blížíme k číslu 22, což je poslední epizoda Flight, už to začíná zavánět překombinovaností, kterou se děj zbytečně natahuje. Důkladně připravenej plán zvenku se začíná bortit jako domeček z karet a vám buší srdce společně s klukama na útěku. A propós, herecký výkony. Naprosto skvělý, představitel Scofielda Wentworth Miller by vás rozbrečel, Peter Stormare jako mafiánskej John Abruzzi a kripl jménem T-Bag - vrchní ojížděč mladýho masa a vrahoun první třídy (sedí za šest studentů z Alabamy). Všem ale dává na prdel agent tajný služby Paul Kellerman - ten si to vychutnává.

V dnešní over-serials/series době je Prison Break něco jako světlo na konci tunelu, místo, kam má cenu jít, posadit se a koukat. Jeden z mála projektů, co, i když od začátku vypadal, že skončí právě tou dvaadvacítkou, si zaslouží druhou řadu. O kolika seriálech se tohle dá dneska říct?