Bond. James Bond.

Do 007 na Strahově mi to trvá rovnou hodinu. Kolem monumentálního stadionu, co je tak velkej, až z něj má člověk stísněný pocity, jsem probloudil komplex vysokoškolskejch kolejí, kde maj jen tak mimochodem vážně luxusní hřiště na různý sporty - to se musí nechat, a nakonec podle zvuku zapadnul do legendy. Strahovská sedmička je prostě legenda, skloňuje se to takřka v každým článku, co se někde objeví. Její vzhled tomu odpovídá, což nemyslím nijak pejorativně.

Šel jsem na The Prostitutes, šel jsem pokecat. Nějak se to celý překopalo, takže do desíti večer jsem měl tu čest mimo klábosení s kolegou Palinomanem se dvěma kapelama, co hrajou melodickej punk. Emo-, Pop-. Vyber si. První byli z Třeboně, druhý z Německa (působí to vedle sebe komicky, ale fakt netuším, odkaď byli). Tahle odnož punku, co teda pro pravověrný fans nemá s hudbou jejich srdce pranic společnýho, má jeden zásadní problém. Všechno zní úplně stejně. Třeboňáci měli v každým druhým songu nějakou zajímavou vychytávku, ale pak se to slilo. Cením jejich bubeníka. Západní sousedi, co přijeli křtít kompakt, mají pověstí německejch Clou. Oproti nim přivezli kytaru navíc, ukázali, co to (asi dneska v SRN) znamená "mít koule", pokřtili. Nic, co by se vrylo do paměti, vyjma tý šílený hlasitosti.

The Prostitutes (uk/cz) nastoupili kolem desátý, naladili, namontovali zpátky svoje bicí a začali. Playlist se od minulý návštěvy kromě nový skladby Spider nezměnil. Ta několikrát za svojí stopáž mění tempo, pohromadě ji drží jenom Adrianův zpěv, což je rozhodně největší deviza pražských Joy Division. A propós, Joy Division. S přibývajícíma koncertama se tahle nálepka sloupává a sloupává. Netvrdím, že jima nejsou ovlivněný, ale v toho, co vám jde do uší, je cejtit mnohem víc než banda kolem utichlého barytonu (klišé, vím). Nejsem si jistej, jestli Ian Curtis a spol. dokázali roztancovat publikum jako She's Dead. Myslím, že ne. Kytarový riffy jsou nasáklý Británií a něco působí temně, ale Joy Division? Třeba Sunshine ve verzi EP je evokovalo, o tom žádná, finální mix už ale zní docela jinak. Podklad připomíná Fischerspooner a celý je to zatraceně moderní. Všichni si to užívali a bez servítků se dá říct, že je to hit. Stejně jako výše zmíněná She's Dead. Netvrdím, že hrajou něco objevnýho. Berou si to nejlepší z toho, co má hodně lidí rádo, dávaj tomu kus sebe a funguje to. Prostě jo.

Když jsem viděl půl roku po sobě MP & The Nihilists, už mě to tolik nestrhlo. The Prostitutes mě dostali i potřetí. Výborná koncertní kapela, co si to očividně užívá. Výlety do publika nejsou ničím neobvyklým. Teď to jenom dostat na tu desku sakra.

P.S. Češi byli Suffer, Němci Green Frog Feet.