Black&White

Vystavovat ve vlaku - stylovej způsob, jak upoutat pozornost, kór když jde o studenta. Je to kapku netradiční záležitost - i když už se jednalo vlastně o druhou takovou akci, před rokem na kolejích vystavoval fotograf Sebastiao Salgado s projektem Workers - ale koho dneska něco takovýho překvapí. Jeden z nejuznávanějších fotožurnalistů na světě prezentuje svoje geniální potréty známejch osobností ve třech vagónech na hlavním nádraží. Tařka minimální prezentace, plakáty s přitažlivou sedmnáctiletou Liv Tyler, názvem Persona a nenápadnýma šipkama VÝSTAVA. Ne, dneska je všechno prostě jinak. Tohle nikoho nepřekvapí. Ale má to styl.

Antonín Kratochvíl se narodil kousek od mýho místa narození. Asi 15-20 minut autem. Chemický Lovosice za hlubokýho bolševika musely bejt těžká deprese, a tak se ani nedivím, že emigroval. Jeho fotky jsou krásný, v tom stísněným prostoru navíc nemáte šanci těkat očima, takže si každej portrét vychutnáváte. Nestane se vám, že byste nějakou fotografii přeskočili. K nějakým se i několikrát vrátíte. Hledáte v nich, pátráte. Celebrity jako Deborah Harry (Blondie) nebo herec Billy Bob Thorton sice i přes všechnu Kratochvílovu snahu působí možná trochu stylizovaně, ale pak jsou tu kousky jako třeba David Bowie nebo Johnny Depp, kteří doslova vyráží dech. Oba jsou sami o sobě typem "jiných celebrit", ale na celuloidu jsou zachycený v takovym okamžiku, že bych jim snad i věřil, že se k tý slávě nachomejtli jen tak náhodou.

Žádný nálepky a přetvářky pro média, žádný retušovaný fotky, co si daj na webu pod položku "Press". Černobílá snaha o zachycení pravdy, která se daří. Tu víc, tu míň.