Lobo. Sedm zbytečných

První díl trilogie jsem koupil v době, kdy jsem byl na gymplu čtvrtej rok. Na další dva jsem příznačně čekal sedm let. Sedm zbytečných vyšlo v době, kdy se Crew dostala do poněkud větších problémů, takže na chvíli přestala vycházet. Po rebirthu se v Ústí nad Labem skoro nedala sehnat, další dva díly tohodle příběhu jakbysmet. Byl jsem zvědavej, jak to dopadne, ale měl jsem smůlu. Velkej šéf se tu zkrátka neobjevil.

Až teď. Vlastně v době, kdy už mi byl osud Sedmi zbytěčnejch úplně jedno. Zapomněl jsem na ně. To se stává. Jako sval, když se neprocvičuje. Zakrní. Během bloumání po hlavním městě mezi dvěma hodinama ve škole jsem zabrousil do Luxoru. Probíral jsem se tam knížkama různejch autorů, o nichž jsem četl, slyšel & nebo mi byli někým nebo něčím doporučováni. Nakonec jsem skončil v oddělení komiksů a pročítal si legendy - Padoucnice, Pixy, Jimmy Corrigan: Nejchytřejší kluk na Zemi/na světě apod. Cestou pryč jsem, ani nevím proč, sklouznul zraky na časopisy. A byl tam! Druhej a třetí díl v jednom, rok vydání 2000.

Loba si jako největšího mastera z celý galaxie v oboru krvavý jatka najme tajemnej chlápek v kápi. Má si sehnat partu podobně smýšlejících kreatur a rozšvihat pomatence na planetě Kannit, co se rozhodnul, že ovládne vesmír. Jenže se to všechno začne motat a všichni se nakonec budou ještě pořádně divit. Ukousnutý ucha, explodující hlavy, krev, vnitřnosti, skoro nahá ženská a drsnej humor. Lobo. Velkej šéf.

"Kdybys nebyla baba, tak bych řek, že máš koule!"
"Bacha, ty já sbírám!"