Zwartboek

Paula Verhoevena mám v oblibě. V době, kdy jsem ještě nevěděl, že někdo takový chodí po planetě Zemi, se mi nesmazatelně zapsal do paměti svojí scénou popravy policisty Murphyho v RoboCopovi. Ta ustřelená ruka se mi vybaví jako první vždycky, když se s tím filmem dostanu nějak do styku. Silný kafe. I Starship Troopers cením, i když to dost lidí považuje za slátaninu a sračku. A první Basic Instict, že jo. Zwartboek - Black Book - Černá kniha je příběh postavený na skutečných událostech, ale je to Verhoeven, takže věřte mu to jen tak.

Rachel je Židovka, za války se schovává v Holandsku, jenže jednou ji na úkryt spadne bomba, přijedou Němci a začíná stres. Společně s rodiči se snaží přeplout do Belgie, ale nacisti převoz odhalí a posádku zmasakrují (na Verhoevenův způsob samozřejmě). Přežije jenom Rachel, která se po návratu do města přidá k odboji a změní si jméno. Okolnosti ji jednoho dne postaví před otázku: "Co všechno jsi ochotna udělat pro záchranu svých kolegů odbojářů?"

Ačkoliv Zwartboek trvá přes dvě hodiny, nenudí ani chvíli. Pointa vyprávění je sice jasná, ale události, které k ní vedou jsou silné, takže Verhoeven nedává ani trochu prostoru k nadechnutí. Pomáhají mu v tom mimo jiné také kvalitní a dobře vybraní představitelé hlavních rolí, hlavně pak Carice Van Houten s krásnýma očima. Je tu nahota, je tu hodně krve, je tu několik doslova fyzicky nepříjemných scén, láska, pomsta a několik ponaučení. A nebyl by to Verhoeven, kdyby si provokativně nezabruslil na tenkém ledě, navíc když téma II. světové války k tomu přímo vybízí. Prezentace brutálních nacistických pohlavárů jako lidí, co si po "práci" rádi zanotují třeba "Fešnou Lolu" nebo poklábosí nad svými sbírkami poštovních známek, bude určitě někomu dost proti srsti. A tak to má Paul rád.

Teda myslím.