Look, Skywalker!

Southpaw mám rád a Gregory Finn mi přijde jako sympaťák, i když tenkrát na Střekovský mumii měl ještě to egem nasáklý chování. Jak někde říkal, to byla ta doba, kdy to Southpaw ještě zkoušeli podle britskýho modelu drzejch floutků, co mají na všechno jednu standardní odpověď. Symbol zdviženýho prostředníčku. Změna je život. Southpaw se uklidnili, Gregory se (trochu) spravil, kolotoč bubeníků se (zatím) zastavil u jména Honza Janečka. Nakonec natočili dvojalbum Heart Disk. Teď to vypadá, že se šanon s názvem kapely určitou dobu nebude aktualizovat. Nebo jsou to jenom kecy?

Kdyby náhodou nebyly, tak jako jednoznačně nejlepší desku hodnotím Pleasure You Can Measure s coverem od igraczka. Pamatuju se na ten článek v U:mixu - My kluci, co spolu chodíme - nebo tak něco. Promo fotky na zeleným trávníku a já byl snad jedinej z naší gymplácký třídy, co to přečetl bez toho, aby na začátku prohlásil něco o teplouších. Vlastně jsem byl asi jedinej, kdo to vůbec přečetl. Nedávno jsem někde četl (F:lter?) o Southpaw článek a byla tam taková ta lišta, kde se hodnotěj všechny dosud vydaný desky kapely. Prej má Pleasure You Can Measure špatnej zvuk. Zastřenej to on určitě je, možná trochu kovovej. Gregory tam, stejně jako na Pop Secret, spíš šeptá, než zpívá, ale to mi na tý desce přijde asi nejpřitažlivější. Mně a holkám. (úsměv)

Taky tam (podle mne) ze sebe dostal Gregory ty nejlepší texty svojí kariéry. From The First Joint... ...To The Last Orgasm, Nicotine Lovers, Teenage Wrecks, Love Your Insides, Fastfood Poetry nebo Magic Phonecall, z nichž především ta o cigárech patří mezi to nejpovedenější, co jsem od českýho textaře kdy slyšel. Jak se tomu říká - generační výpověď?