WALK IN SILENCE, DON'T WALK AWAY, IN SILENCE. SEE THE DANGER, ALWAYS DANGER, ENDLESS TALKING, LIFE REBUILDING, DON'T WALK AWAY. WALK IN SILENCE, DON'T TURN AWAY, IN SILENCE. YOUR CONFUSION, MY ILLUSION, WORN LIKE A MASK OF SELF-HATE, CONFRONTS AND THEN DIES. DON'T WALK AWAY.

středa, prosince 24, 2008

Případ pro sociologa.


Takovej dobrej seriál to byl, bohužel nevydržel s laťkou kvality ani dvě série. Ale pořád na něj koukám, stále častěji pak s údivem v očích a mysli. Nic v Prison Breaku nedává smysl, nic nemá platnost delší než 40 minut, stopáž jedné epizody. 

Bod A bylo původně vězení, bodem B pak svět před mřížema. Jasně nalajnované hřiště. Druhá série vlastně žádnou hrací plochu neměla (což bylo znát), a tak se autoři vcelku oslovsky uchýlili zpátky do probádaných vod. Čtvrtá série? 

Škoda slov, ale každý týden si najdu chvilku, abych se ponořil do světa šeptajícího génia, násilnickýho bratra a jedinýho dobrýho herce (Fitchner). Fascinuje mě, pod co všechno jsou scenáristi ochotní se podepsat, fascinuje mě, jak každým dílem posunují hranice (ne)uvěřitelnosti, a sám sebe se (při a) po každém díle ptám, jak tohlo nakonec ukočírují, aby ten kýbl pitomostí, převratů a nelogičností do sebe v (jistě velkolepě pojatém) finále zapadl. A nikdo jim pak nechtěl vypálit kanceláře...

počet komentářů: 6

Veselé Vánoce a šťastný nový rok.


Merry Christmas and Happy New Year. Joyeux Noël et bonne année. Frohe Weihnachten und ein gutes neues Jahr. 

Sešlehal jsem dohromady ani ne půlhodinovou mixtape, takže jsem dodržel stopáž vhodnou k rozbalování dárků všeho druhu. Uznávám, že přechod mezi Minitel Rose a White Lies se zrovna dvakrát nepovedl. Jako bonus přikládám vlastní mashup Ghostland Observatory a Neon Neon. Tracky nejsou zrovna fresh, ale skládal jsem z toho, co mě zrovna v tu chvíli přišlo zábavný, ať už to má jakoukoli životnost. Doufám, že se budete dobře bavit. 

John Williams - Somewhere In My Memory // Minitel Rose - Elevator // White Lies - Death (Crystal Castles Remix) // Christian Falk feat. Robyn - Dream On (Mr Virgo Remix) // Ladyhawke - My Delirium // Hot Chip - Ready For The Floor (LA Riots vs Villains Remix) // MGMT - Kids (Soulwax Remix) // The Who - Baba O'Reilly (SebastiAn Remix) // Neon Neon - Rachel (Part One) // Neon Observatory - Rachel's Heavy Heart // Neon Neon - Rachel (Part Two) + Lazy Town feat. Lil' Jon - Cooking By The Book (A Lil' Bigger Mix)

Stáhnout mashup Neon Neon/Ghostland Observatory*
Prohlédnout si klasickou verzi PF 2009
Stáhnout speciální verzi PF 2009**


* od 3:00 se pod linkem skrývají dvě verze bootlegu, 2.0 recommended
** vyžaduje Adobe Photoshop

počet komentářů: 0

úterý, prosince 23, 2008

Pirates of Silicon Valley


Konečně jsem se dokopal k tomu, abych se podíval na historii firem Apple (Computers Inc.) a Michrosoft v kostce. Trocha zpřeházených dat a skutečností, dobře zachycená atmosféra a vlastně docela parádní konec v podobě smyšlenýho dialogu - Jobs vs Gates po představení Macintoshe v roce 1984. 

Jasně, je to film a je to přibarvený, ale když se nad tím člověk zamyslí, musí uznat, že Steve Jobs musel bejt trochu čurák a Gates svině, aby to dotáhli tam, kam to dotáhli (včetně Jobsova vyhazovu z vlastní firmy a fenomenálního návratu). Navíc, u těch "jó těžko uvěřitelných" momentů se pak na Wikipedii dočtete, že je má scenárista načerpaný a ověřený z několika zdrojů. Hehe. Hlavní herecký duo Wyle/Hall předvádí skvělej výkon a mám takovej dojem, že Steve Ballmer ze svýho obrazu asi moc nadšenej nebyl.

Jsme lepší než vy. Máme lepší věci.
Nechápeš to, Steve. Na tom nezáleží.

počet komentářů: 0

pondělí, prosince 22, 2008

Pochval mi mýho brabce.


Upřímně rečeno, nikdy jsem nepochytil tu zvláštní poetiku Ústí nad Labem, na kterou se odvolávají třeba Houpací koně nebo studenti Fakulty životního prostředí při Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Baví mě zdejší okolí, to je bez debat parádní. Vypadnete kousek za město, příroda, skály, vodopád... Není na co si stěžovat. Průser je, že se vždycky nakonec musíte vrátit. Do města plnýho paradoxů, města, který to od svý podstaty vlastně nemá jednoduchý, ale taky do města, který je schopný samo sobě nasrat a nazvracet do rukávů. 

Stojí nám tu most prohlášenej za jednu z deseti nejkrásnějších staveb 90. let 20. století, ale hlavouni si řekli, že jako dominanta je to asi málo, protože teď tu vzniká "dechberoucí" projekt, jehož výsledkem bude zastavení kostela Nanebevzetí Panny Marie. A taky se vážně mluví o lanovce z Mírového náměstí (česky: parodii na náměstí) na Větruši, což je asi tak cool, jako kdyby Bém odklepnul dráhu z Palladia na Kotvu. Sice by to bylo o trochu kratší, ale stejně o hovně. Pravda, turisti v Ústí se budou moct po cestě mrknout na jednu špinavou řeku (Bílina), jeden autobazar, jeden kruhovej objezd, v dálce bude Střekov s panelovým panoramatem... Nemůžu se dočkat. Občas člověku zůstává rozum stát. Na každým rohu tu máme obchodní centrum a něco jako obchodní centrum. Projekt s (mým) krycím názvem "Hradba pro kostel" v sobě má schovávat i multikino se sedmi sály. Ve městě, kde se mi častokrát povedlo být v jediném slušném kinu svědkem návštěvy maximálně patnácti lidí... Řekněme, že to považují za odvážné.

Jasně, Ústí nad Labem není kulturní metropole. Jeho průmyslová podstata je snad nejlíp vyjádřená chemičkou takřka v centru města a téměř každoročním únikem chlóru nebo něčeho stejně zábavného. O tom žádná. Proto svým způsobem nemá cenu lamentovat nad tím, kolik lidí tu chodí do kina nebo na koncerty, i když... Čekal bych, že lidi mojí generace přeci jenom rozpohybují zdejší atmosféru trochu jiným směrem, než kterým plynula doposud. Ale chyba lávky. V Ústí prostě zkrátka asi vždycky bude vrchol umět se pořádně vylejt. Neříkám, že jinde se nenajdou lidi, kterým to připadá stejně cool, nicméně z veškerých prostředí, v jakých jsem měl možnost se pohybovat, vychází hometown jako jasně nejhůř infikovaná oblast tímhle virem. A některý věci mě i docela straší. 

Třeba když potkáváte lidi, který jsou esenciálním zhmotněním sousloví "hometown zombie", jejichž život působí, jako by se scvrknul na sadu stále se opakujících rituálů. Nebo ty, kteří musej být za každou cenu nepříjemný a nejsou schopný přijmout jednoduchou premisu, že v životě nastávaj chvíle, na kterýma nemají žádnou kontrolu - jako třeba, co se bude hrát za muziku, jak nahlas a proč ani dneska (ani nikdy jindy) nedojde například na Jamiroquai... 

Proč? Nerozumím a nechápu. A tak - konkrétně mně - jednou za čas zaklapávají laptop, stahují mixák a kříčí přes zeslabenou hudbu a naposled rovnou vytáhnou kabely z mixáku. Je to fajn. Docela vlastně obdivuju, že se tady někdo snaží něco dělat - Činoherní studio například funguje skvěle, produkuje zajímavý věci a lidi tam chodí - možná to bude tím, jakou má za sebou tradici, možná zkrátka divadlo/činohra táhne v Ústí víc než muzika a film, možná tam nechodí jenom lidi z Ústí. Střekovská mumie letos zakončila svoji vcelku krátkou, ale na zdejší poměry jasně bohatou historii, když naplnila jeden ze mnoha českých paradoxů - čím lepší/aktuálnější line-up, tím menší návštěva. Co nám tu zbylo? Hip hop potáhne vždycky, reggae a ska jede. Ústecká punková scéna, která chce znít tak nějak "cool zprdele", zní pořád jenom zprdele - jako mix gymplu, špatného klonu Tří sester a opravdu vypsané fixy. Pořád se na ně chodí a na maturitních plesech je to ta správná alternativa k establismentu v sále nad. 

Jestli si myslím, že je to v jiných městech lepší? Asi ne, asi jak kde. Proč ale všem stačí to, co už tady je x let, proč tak málo lidí z mojí generace pátrá po něčem novým? To je takovej problém v dnešní době přiblížit se aspoň trochu k tomu, co je zajímavý a neutápět se pořád v těch samých píčovinách? Stereotyp, hákuju, hákuju, hákuju, v pátek se du vylejt, v sobotu se jdu vylejt, neděle spím, hákuju, hákuju... Nakonec největší problém Ústí není v tom, že se tu vlastně nedá nic dělat a ti, co s tím něco dělají, dřív nebo později padnou (a rychle se na ně zapomene), ale fakt, že svojí nulovou snahou jak města, tak lidí, přichází o ty, kteří by tu chtěli něco změnit. Protože je to tady tak sere, že musej vypadnout. 

A teď k tomu, o čem měl být tenhle post původně - koncert Sporto v MUMII. Když tu hráli na Střekovské mumii před rokem, bylo to naposled, co vystupovali jako duo. I tenkrát jim spadnul hardware a pro mnoho zúčastněných to byl - jak jsem pozdějc zjistil - vcelku rozpačitý zážitek. Kupodivu na vystoupení dorazilo dost lidí, i když se netradičně vybíralo vstupný. Předkapela Zlato a nafta: podklady, kytara a basa. Trochu New Order, sice časem trochu repetitivní, ale docela zábava. Se Sporto jako kapelou jsem se setkal poprvé - živý bicí, basa, kytara, klávesy a (nezbytnej) podklad. Sypalo jim to slušně, Blank and Blanket takřka bez syntetických příměsí super, stejně jako Eastie Boys. Vůbec celej koncert bylo pro mě velmi příjemný překvapení. Škoda, že nedošlo na Nacochatu, protože to je opravdu povedený. S Destroyerem se nad nima asi nikdy neshodneme, ale co, to jsme se vlastně nemohli ani u jména Neuwerth, a tak nám oběma zbejvá jenom jedno - počkat na desku. Sporto i Prostitutes. Závěrečnej after v podání Out of Time, neboli revival za reunion Blur, byl vtipnej, i když občas bylo jasný, že i klukům je jasný, že už vědí, jak vypadá "velký sousto". V dobrým.

Rozčarování prosince: Kay Buriánek vs Michal David.

počet komentářů: 11

neděle, prosince 21, 2008

Quantum Of Solace


Další z postů, který měly být napsány před více než měsícem, ale bohužel. Tehdy jsem se zmohl akorát na headline, což tady - pravda - nedalo moc práce. A teď jsem zase v situaci, kdy už všichni o novým Bondovi nasáli informace všema možnýma kanálama - od Spáčilový po YouTube (abeceda tady nehraje roli). Takže asi jenom stručně.

Quantum of Solace není tak výživný jako Casino Royale. Nejde jenom o to, že minulá bondovka celou sérii s agentem Jejího Veličenstva restartovala, a tak je na ní zákonitě pohlíženo na něco víc, ale především o její pojetí. Quantum of Solace totálně vybočilo z epických kolejí svého předchůdce (a tady vlastně můžeme napsat "prvního dílu") a přesedlalo na akční linku. Quantum of Solace je jízda ve všech směrech, od úvodní sekvence, plynule navazující na konec minulého dobrodružství, po závěrečnou momentku se zlatem ve sněhu. Příběh o ekoterorismu peláší dopředu takovým způsobem, že Odvážné palce pronesli ve svém hodnocení zajímavou myšlenku stojící přibližně na těchto základech:

To si jenom říkáš, na kolik je ten střih myšlenej vážně, jestli to náhodou Forster (režisér) nedojebal tak, že se to ve střižně muselo takhle zachraňovat.

Ostatně proč ne. V prvních deseti minutách dostane tahle myšlenka dost živný půdy. Quantum of Solace, stejně jako Casino Royale, zase trochu boří zažitou mytologii cejchovanou číslem 007: záporák vlastně za celou dobu neudělá nic, čím byste si ho jako diváci vyloženě zařadili na list povolených cílů k odstranění, broušené slovní výměny jsou nahrazeny za několik situačních humorných situací, protože když vylezete z kina, uvědomíte si, že jste vlastně moc dialogů neslyšeli, Bond girl zůstane nedotčená a nejvíc jí to sluší ve sportovním civilu...

Daniel Craig (společně s filmařským týmem) udělal z Bonda chladnokrevnou mašinu na studená těla, kterou ale paradoxně ženou dopředu city utopený v Benátkách. Jako představitel Bonda je geniální. 

Osobně dávám palec nahoru, i když neříkám, že tu ve vzduchu nevisí "bournovská" inspirace a ještě větší odklon od poetiky původních bondovek. Na druhé straně, mě tahle cesta vyhovuje, protože poslední příběhy s Brosnanem už byly hodně over. Přiznávám, že se těším, kam tohle dojde, protože teď by měl (podle všech regulí a nastavených pravidel) přijít vrchol Bondovy pomsty za Vesper. 

Hudebně: You Know My Name bylo takový hovno, až to hezký nebylo. Another Way To Die jsou White Stripes na hostovačce s Aliciou Keys, což není špatný... Vlastně je to docela dobrý, ale takovou hitovku jako mělo Golden Eye, ty vole, toho už se asi nedočkáme. Jo, myslím si, že Die Another Day od Madonny bylo lepší než Cornellova sráčovina. 

počet komentářů: 4

sobota, prosince 13, 2008

Forgive Me. Because 1-2-3-4-5 You Fucking Die!


Šel jsem na Stargazer za prachy a byl zvědavej, protože podle Destroyerova blogu se Hadji El Moussa po dobrým koncertě v Roxy nechal slyšet, že "tohle byl Stargazer zadarmo, za prachy je to ještě lepší". Po kratším bloudění na Žižkově, jednom telefonátu a zjištění, že to vlastně není tak daleko od místa, kde se nacházíme, ačkoli jinak jsem to geograficky minul docela slušně, jsme našli "ikstétrojku" a její inkriminovaný sklepení.

Stargazer se s tím opravdu neserou a valí to do publika horem horem. Rock'n'roll, metalový sóla, texty někde na hraně kýče, alabamskýho redneck baru a dokonalý zábavy a bejvalej kytarista, co s tím kroutí jak starej dobrák Tom Morello. Ten večer měl celkem tři hosty, z nichž se do paměti rozhodně nejvíc zapsal "Ziggy" Kyselka, když do "hezký písničky od Beatles" nacpal emo moment, ve kterým hlavní roli hrála rozbitá sklenička od bílýho vína a jeho břicho (co už evidentně něco zažilo). Nějak mi to k tomu koncertu nesedělo. Cover Swastika Eyes by se dal charakterizovat slovy "velmi volné pojetí", věci jako Stargazer nebo 1-2-3-4-5 You Fucking Die zase jako "hitovka". Občas to znělo jak Wolfmother, kdyby to nebyli pitomci a nevzali si za svůj jedinej inspirační zdroj "Cepelíny", nebo Audioslave, kdyby je dali dohromady lidi s koulema. Lehká nadsázka. Každopádně to byla ohromná zábava a dík za ní.

počet komentářů: 2

Mere Anarchy Without Feathers


Musím se přiznat, že Woodyho Allena jako režiséra příliš najetýho nemám. Vlastně mi ve filmotéce chybí většina jeho zásadního materiálu citovanýho v různých knihách o kinematografii (Manhattan, Hana a její sestry, Spáč...). Ale co se týče jeho literární dráhy, tak tam to je. 

Trojici knih zaplněnou povídkami, které psal pro The New Yorker - Vyřídit si účty, Bez peří a Vedlejší účinky, jsem prošel tam a zpátky a tenhle Allen mě baví. Nová sbírka Čirá anarchie proto byla jasná koupě. Skoro každý kus má dobře vybraný téma - absurdní převracení současných trendů a postmoderní společnosti do zvrhlých rozměrů, sem tam třeba naroubované na klasiku typu Marlowe/Chandler a podobně. Nic, co bychom neznali z dřívějška, ačkoliv jeden zásadní rozdíl tu přeci jenom je. Většina nového materiálu není ani zdaleka tak dobře vypointována jako starej Allen. Vlastně to vypadá, jako když jedete autem, cesta ubíhá, stromy dobrý, silnice dobrý a najednou.... 

(Končíme.) 

Kdyby se mě někdo ptal, doporučuju spíš "svatou trojku". Možná trochu zvlhnul prach, no. Ale Vicky Christina Barcelona příjemně dobrý.

počet komentářů: 0