Výzva k odstoupení předsedovi Rady ČRo

Ahoj, jedna připomínka k této petici: Samozřejmě, že nejde o "svatý boj" za Rádio Wave, to je mnohem složitější problém. Uráží mě pouze úroveň debaty, uveřejněné ve zmíněném zápise z jednání Rady ČRo. Ten je zároveň mým hlavním argumentem, netušil jsem, že něco tak směšného se dokáže tvářit vážně a ještě mít tak velké pravomoci. Tato petice nejspíš nic nezmění, zacházení s ní by mělo být spíše v rovině happeningu, o jehož nejzábavnější část se postarali sami radní, které doporučuji dále citovat, poněvadž tyto perličky z hlubokého dna si zaslouží naši pozornost. 

S pozdravem Petr Vizina

Věc: Výzva k odstoupení předsedovi Rady ČRo  

Vážený pane předsedo, obracím se na Vás v souvislosti s veřejně přístupným zápisem ze zasedání Rady ČRo z 23. října 2008, bod "Přehled hodnocení vybraných stanic Českého rozhlasu". Z dokumentu vyplývá, že Rada ČRo pod Vaším vedením není plně způsobilá uplatňovat právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů Českého rozhlasu ve smyslu zákona č. 484/1991 Sb..  

Při projednávání programu Rádia Wave vznesli členové rady výtky vůči:

1. Odvysílání písně Swastika Eyes od skotské skupiny Primal Scream.   

2. Pořadu Friday Ripple uváděnému v angličtině. Moderátor Craig Duncan si do něj 12. září pozval do pořadu Rosie Johnstonovou ze zahraničního vysílání Českého rozhlasu. "Oba pocházejí ze Skotska, a tak informovali posluchače, že první hodina bude standardní a druhá bude velmi skotská, nacionalistická," cituje zápis zasedání.    

3. Hudebnímu pořadu Worldwide moderátora Gilese Petersona, přejímanému Rádiem Wave z BBC. Dvouhodinový týdeník je rovněž v angličtině, vysílaný bez překladu do češtiny.     

Zda použití symbolu spojeného s nacismem v názvu skladby od skupiny Primal Scream nepropaguje hnutí omezující práva a svobody jednotlivce, či zda dvouhodinový pořad BBC v angličtině patří do programu Rádia Wave, jsou naprosto legitimní otázky. Méně pochopitelná je již obava, zda se stanice nestala buňkou skotských separatistů. Neschopnost rozeznat nadsázku však není předmětem této stížnosti.   

Tím je způsob argumentace a znalecké práce v Radě ČRo. Je pochopitelné, že každý z členů rady nemůže být úzce orientovaným odborníkem na soudobou kulturu. Posudky ke zmíněným výtkám, jež vypracoval analytik Rady ČRo, ing. Vogl, ale vykazují absenci znalostí na úrovni kurikula druhého stupně současného základního vzdělání; konkrétně se jedná o neschopnost najít relevantní zdroje na internetu, zvládnout cizí jazyk na mírně pokročilé úrovni a porozumět jednoduchému písňovému textu. Nad analýzou ing. Vogla či amatérským překladem písně Swastika Eyes, pořízeným se zásadními chybami členem Rady ČRo Antonínem Zelenkou tak, že se píseň napadající fašismus jeví jako fašistická, jste se však Vy ani členové Rady, nepozastavili. Dovozovat z nacistického symbolu v názvu skladby, že "mimořádná tolerantnost" vůči Rádiu Wave "vede k fašismu", jak jste uvedl, je nebezpečné obvinění, zvlášť pokud pro Vámi řízenou radu zřejmě neexistuje způsob, jak se dobrat relevantních informací ohledně významu vysílané hudby a kulturního kontextu, v němž se objevuje.  

Zde nejde v prvé řadě o Rádio Wave; jde o dvě důležitější věci. Zaprvé, zda jsou chybné argumenty důsledkem nekompetentnosti analytika a členů Rady ČRo, anebo jde o účelovou manipulaci, cynicky využívající chybné předpoklady. A zda Rada ČRo pod Vaším vedením jedná stejně i v případech, které nejsou tak mediálně sledované.  

Ze zápisu rovněž vyplývá, že se z existence Rádia Wave stalo politikum, přestože Rada ČRo by měla být nezávislá. "Já jsem vždycky říkal, že je zajímavé, že velmi agilně tuto stanici hájila paní poslankyně Levá z KSČM, jinak jsem žádný vehementní boj zase takový v poslanecké sněmovně a v rozhovoru s různými poslanci nezaznamenal," cituje zápis slova člena Rady ČRo Antonína Zelenky. Přestože jste jej ihned napomenul, je jasné, jak to s nezávislostí na politických tlacích kolem ČRo pod Vaším vedením Rady vypadá.  

Z těchto důvodů Vás žádám, abyste na svou funkci v zájmu koncesionářů a posluchačů Českého rozhlasu rezignoval. Tento dopis považujte za otevřený a zároveň za petici za Vaše odvolání.  

V Praze dne 27. 10. 2008

Doplnění: Stáhněte si text petice ve formátu doc, nakopírujte text do mailu, podepište ho plným jménem a uveďte adresu, a poté pošlete na rada-cro@rozhlas.cz. Děkujeme.

50% Discount. Suicide Is Painless.

První článek do Filteru jsem psal o soumraku kamenných obchodů s hudbou. Hezky jsem si povyrazil do terénu, obšlápnul pár krámů a jeden bazar a dozvěděl se, co už stejně všichni víme. A někteří z nás už si to dokonce i připustili. Jde to do prdele. V bazaru mi tenkrát řekli, že vlastně žijou hlavně z toho, že se rozhodli dělat taky merch. Holky za nima přijdou, sápou se jim už od vchodu  po taškách 30 Seconds To Mars nebo My Chemical Romance, ale když jim pak při placení říkají, že tu mají i desky těch kapel, koukaj na ně holky skrz prsty. "Deska? Tak tu v autobuse ani nikomu neukážu, ne?" Holt je to tak, hudební business se pomalu ale jistě stáčí (no, spíš hodně rychle) od cedéček k tričkám. Nebo se už stočil? Asi jak u koho. 

Včera jsem viděl poprvé naživo Secret9Beat, ty to dotáhli tak daleko, že všechno, co s sebou přivezli, rozdali. A lidi to brali. Upřímně řečeno patřilo totiž jejich vystoupení v MUMII mezi to lepší, co jsem tu za ty dva roky viděl naživo. Jasně, kdo nevěděl, do čeho jde, měl pravděpodobně pocit, že se zvukař zbláznil, protože "těm klukům to přeci hraje nějak divně". Přistoupíme-li na dikci ČRo, z hlediska hudební teorie jsou Secret9Beat kapela, která by mohl mít neblahý vliv na posluchače/budoucnost národa. A k tomu je ještě nutno přičíst fakt, že se v textech objevují slovní spojení typu "vodka burns my eyes". Na druhé straně - Ústí nad Labem a jeho atmosféra pátečních večerů je něco, do čeho se trefit s hudební produkcí je zhruba stejně snadné jako překonat znechucení z přenosů jednání PČR. Secret9Beat včera zvítězili na plný čáře. Lidi říkali, že to nebude dobrý. Lidi, co to říkali, se mýlili. Bylo. A netajím se tím, že jsem sám překvapenej.

Ale abych se vrátil na začátek. Proč jsem vlastně psal, o čem jsem psal. Jedním z navštívených obchodů byl i Musicland v ulici Na Příkopě. Upřímný prodavač shrnul stav věcí jednou větou: "Tenhle business je over." Ve středu večer jsem šel kolem a na výlohách a dveřích visí nápis "50% sleva na všechno" aneb sbohem a šáteček. Příští týden jdu nakupovat. A vy?

Otevřený dopis Daně Jaklové, mluvčí Rady ČRo.

Dano Jaklová,  

pamatuji si vás z doby, kdy jsem pracoval v ČRo na stanici Praha, a možná si i vy pamatujete mne. Zdvořile jsme se zdravili na chodbě, chodili společně na oběd a potkávali se v redakci. Byla jste mi sympatická svou optimistickou povahou a mimo jiné i tím, že jste v té době (první polovina 90. let) jako bílá ovce ve stádu černých nepatřila mezi všechny ty mrtvoly, které se pohybovaly po domě na Vinohradské 12 jako duchové z padesátých let. To všechno se změnilo během několika minut. A mě mrzí, že spolu po letech komunikujeme zrovna tímto způsobem. Sedím tady v úžasu a nepochopení. Ve svém životopise uvádíte, že vaše křestní jméno Dana znamená v hebrejštině soudkyni. Obávám se, že vám to nějak stouplo do hlavy. 

Když jsem před chvílí dočetl na idnes.cz, že jste se jako členka Rady ČRo a její mluvčí ohradila proti vysílání písně Swastika Eyes od britské skupiny Primal Scream stanicí Radio Wave a označila jste vysílání takové písně za propagaci fašismu, vztek se mnou lomcoval a jediné, co mi znělo hlavou, byly komundírské výkřiky na adresu novovlných skupin v 80. letech (ale stejně tak by se dalo mluvit o letech 60tých nebo 70tých a rocknrollu resp. undergroundu). Zmocnil se mě strach z toho, že už zase někdo usiluje o svobodu v éteru a následně vzdor, který mě dohnal k napsání tohoto textu, protože moje míra trpělivosti s vaší prací byla právě naplněna. Nehodlám si lámat hlavu s nějakým promyšleným manifestem, chci si vylít zlost, která je o to větší, že píši člověku, kterého osobně znám, který nikdy nebyl v komunistické straně (jak sama hrdě uvádíte), celý život se zabývá kulturou a mně je tak jeho myšlení a jednání naprosto nepochopitelné. 

Kde berete tu neomalenou drzost, že svou přezíravou hloupostí označíte něco za propagaci fašismu, aniž byste měla sebemenší snahu pochopit to, co komentujete? Vše podstatné na obhajobu Primal Scream a tudíž i Radia Wave bylo již řečeno na stránkách idnes.cz a nemá smysl opakovat detaily toho, proč je vaše nařčení zcela nepodložené a mylné. Důležité je, že je dost pravděpodobně účelové. Budu se tedy dál zabývat jen vašim jednáním a jeho společenskou nebezpečností. Vaše staromilská omezenost a neomalená aparátčická agresivita, se kterou opakovaně proti této stanici vy osobně i jako Rada ČRo vystupujte, není ničím jiným, než ne jen připomínkou totality, ale jejím živým odkazem. Vaše touha po kontrole, váš strach z věcí pro vás neznámých a vaše mravenčí práce na zachování zpátečnického konzervativismu uvnitř ČRo je nepřijatelná a sama volá po okamžité změně. Vy chcete určovat, co  mají poslouchat posluchači Radia Wave, když už se vám ho zatím nepodařilo umlčet? A proč? Vaše cenzorská snaha o "správnou veřejnoprávní výchovu mladé generace" sice nese ovoce v podobě stažení stanice z terestického vysílání, ale věřte nebo ne, mladé generaci jste se svou snahou zabránit ji v přístupu k těm "špatným" a "skodlivým" hodnotám zřejmě lhostejná. 

Vy obviňujete Radio Wave z propagace fašismu? Vy, která jste členkou rady, která plně akceptuje hudební dramaturgii Radiožurnálu, Prahy a regionálních stanic ČRo, které vysílají písně Daniela Landy, takzvaně bývalého neonacisty, a normalizační hity a rehabilitují tak kulturní odkaz doby spojené s potlačováním práv celých skupin obyvatelstva a naprostého morálního, etického i estetického úpadku? Já obviňuji vás, že neplníte své povinnosti uložené zákonem a žádám tak buď okamžitou nápravu nebo vaši rezignaci. Kdo ničí vkus a estetické cítění posluchařů víc: Primal Scream nebo Heidi Janků? Kdo oslabuje vnímání morálky víc: Primal Scream nebo Josef Laufer, který svou vlastní písní opěvoval pokus o atentát agenta Minaříka na redaktory Svobodné Evropy? A kdo to umožňuje a dokonce podporuje? To váš hodnotový žebříček není v pořádku! 

Dovolte, abych popsal důvody, které osobně vidím za vaším jednáním. Doufám, že jsou totiž obecné, generační a společenské, a nikoliv politické nebo dokonce zištné. Radio Wave je pro vás a vaše kolegy z Rady nepochopitelné. Žádné rozhlasové hry, žádné pěkně sestříhané reportáže ze srazu skautů, dokonce ani žádné milé podvečerní pořady u kávy nebo čaje. Když se na vlnách Radia Wave mluví o sportu, jako Rada jej neznáte a jeho název možná ani neumíte vyslovit, když je tam nějaký host, nemluví jako vy na Radě a používá slova, kterým nerozumíte, když se tam pouští hudba, nahání vám hrůzu a opět nerozumíte a ve vašich představách se to hemží narkomany, satanisty, chuligány a neonacisty a dokonce možná hiphopisty. Ale příšla vaše světlá chvilka a v éteru se objevilo slovo, které znáte: SWASTIKA. Vlastně se neobjevilo v éteru. Na chvíli tu mělo být něco jako BBC Radio 1, ale jak už jsem uvedl, nevyšlo to. Místo toho je tu dnes již pouhá internetová snaha o to, aby byl ČRo veřejnoprávní a vysílal pro celé spektrum české společnosti. Ale to vám nestačí. Radio Wave sice už dnes vůbec nic neznamená pro posluchače rádií tady venku, mimo zdi ČRo, ale stále dýchá a vás to dusí. 

Jedině tak je možné si vysvětlit motivy vašeho jednání v případě zmíněné písně, která má k neonacismu asi tak blízko, jako vy k pochopení té skladby. 

Jestli něco ohrožuje mravní a hodnotový vývoj dnešní mladé generace, pak jsou to každodenní zprávy ze společnosti kolem nás a především bezskrupulózní infotainment, jehož jste nejen součástí, ale především šedým garantem. 

Když jsem v polovině 90. let pracoval na stanici Praha, vznikal v ČRo morální kodex redaktorů a tehdy se vycházelo z kodexu redaktorů stanice BBC, který, i díky tradici Spojeného království, je velmi konzervativní a extrémně precizní a přísný. Přesto, anebo právě proto, umožňoval Johnovi Peelovi zvát do vysílání BBC nejrůznější, často velmi kontroverzní hudební hosty, kteří tam hráli naživo své politicky nekorektní skladby, a Primal Scream byli jedněmi z nich. ČRo má ještě co dohánět, aby si jednou třeba vybudoval podobné renomé jako tato britské stanice. Už teď je ale jisté, že Rada ČRo k tomu nikterak nepřispívá. 

Dlouho jsme se neviděli a už bychom si toho dnes, nebýt tohoto dopisu, asi moc neřekli. Necítim k vám respekt, hnusí se mi vaše práce v Radě a odmítám váš pohled na svět, stejně jako se vy stavíte ke světu mému. Ale i přes tuto vzájemnou nevraživost vás důrazně žádám: Zanechte svaté války, přestaňte kázat bludy, nechte Radio Wave vysílat a vraťte ho do éteru, respektujte mladou generaci a nesnažte se jí rozumět. Evidentně pro to nemáte vlohy. Nesnažte se spolu s kolegou Medkem hledat pramen budoucnosti národa. Není v mainstreamu, který se stal vaším estetickým náboženstvím. Naopak - projděte si výzkumy poslechovosti této stanice, když ještě mohla vysílat teresticky, a těžko tam najdete spodinu mladé generace, kterou byste tam rádi viděli. 

Martin Přikryl

Důležité odkazy:

Zápis z jednání Rady ČRo, včetně "překladu" a výkladu písně Swastika Eyes

Životopis Dany Jáklové, mluvčí rady ČRo

Type your question here and click Search.

Trochu bych se vrátil ke svým absolventským zkouškám. Už jenom proto, že jsem je málem celý zaspal. Objektivně řečeno jsem tam toho před komisí moc světobornýho nepředvedl, na druhé straně jsem odevzdal absolventskou práci, jejíž téma mě od začátku hodně bavilo. Taky z důvodu, že zatímco kolem mě se lidi pouštěli do komplexních záležitostí typu "komunikace kulturní akce včetně všech tech vymezení vůči konkurenci, situačních a swot analýz, rozpočtů a kdo ví, čeho ještě" nebo vážných či jinak seriózních prací jako "polská kinematografie morálního neklidu" nebo "deprese u dětí a mládeže" - a nic proti tomu, jsem rád, že aspoň někdo se těch ne zrovna lehkých témat nebojí, já jsem si řekl, že nepůjdu daleko od svojí poslední ročníkový práce - akorát místo michala nanoru jsem vzal Davida Beckhama. Kupodivu tenhle infotainment prošel stejně snadno jako Maradonova ruka (abychom zůstali u jednoho tématu) a já dostal zelenou. Nakonec to dopadlo líp i po stránce hodnocení, takže absolventská práce na téma David Beckham: Sportovec nebo reklamní tvář je nakonec asi to jediné, o čem se v rámci svých výkonů u absolutorních zkoušek můžu vyjadřovat a nepoužívat při tom slova jako "nic moc", "ale jo" nebo "hovno". Tak mě tak napadá, že vlastně svýmu vedoucímu práce ještě něco dlužím.

Sporto nahráli novej track a je to perfektní song o lásce. Bourek mi poslal stopy, takže když s tím budu ještě pár (tý)dnů bojovat, objeví se na internetu můj remix. Nebo tady spíš refix. Love International se to jmenuje a je vidět/slyšet, že u Sporto ten postupný růst živých členů kapely jenom přidal vodu na jejich (pro mě už docela sympaticky roztočenej) mlýn. Good 4 them, good 4 us. (Cool.)

Když už jsem zmínil toho nanoru - ani by mě nenapadlo, že můj tři roky starej rozhovor bude na tomhle blogu dlouhodobě třetí nejpřitažlivější post. A ne, já už ho fakt dlouho negoogloval. Naposled jsem přes Google hledal Jirku Schmitzera, protože mi ve Filteru dal Pierre jeho poslední desku na recenzi. Měl jsem z toho trochu obavu, ale nakonec musím říct, že Sbírka kiksů je fakt vtipná věc. Vtipná a v češtině, to aby člověk v poslední době pohledal a nemluvím jenom o deskách. 

Konečně jsem dočetl Maslowskou, docela to bolelo. Stošedesátistránkovou knížku obvykle dávám rychlejš než za 2 měsíce. Obvykle taky ale nečtu víc knížek naráz. Obvykle jsem ale taky nepracoval, hehe. Zatím je to zábava, i když není dobrý, když se člověku pracovní týden vylije i ze břehů pondělí a pátek. Ale znáte to - neuděláš nic. Momentálně mám rozlezlo mezi Connected Marketing a Čirou anarchií Woodyho Allena. Zase čtu 2 knížky naráz, ale teď to aspoň není dvojitá dávka beletrie. Stejně bych s tím měl přestat.

V pátek jsem byl na koncertě, Houpací koně "křtili" Hélium. Celkově tak nějak nevím - něco mi tam prostě schází a asi vždycky bude + texty nejsou můj kelímek čerstvě vymačkanýho pomerančovýho džusu, ale rozhodně bych vypíchnul fakt, že jednoznačně neplatí rovnice "čím delší playlist, tím lepší koncert". Přátelská rada od kamaráda. Ale merchandasing je skvělej.

A teď jsem zvědavej na Southpaw v úterý.

David Beckham: Sportovec nebo reklamni tvář (Lukáš Franz, 08/2008)

Stracciatella (RTRspective)

Nějaký pátek už to bude, co jsem se tu vyznal z lásky k New Order, kterou nejčistěji symbolizovala LED kontrolka diskový mechaniky mýho předchozího notebooku, když odešla při nepřetržitém poslechu celé jejich diskografie. Někde jsem tu o tom, tuším, dokonce i psal. Svoje HPčko jsem měl fakt rád, zažili jsme toho spolu opravdu dost a přežilo i masivní lijavec, před nímž ho neuchránil ani můj baťoh. Fungovalo dál. Přesto, teď asi po devíti měsících intenzivního společenství s MacBookem jsem pevně rozhodnutý už nikdy nemít nic jinýho než Mac. Sžil jsem se s tou jednoduchostí a šetřením času. Na jednom diskuzním fóru má ve svým podpisu nějaká dobrá duše "Once you go Mac, never go back." a já přesně vím, co tím chce říct. Ale abych se vrátil zpátky na začátek - New Order. 

Inkriminovaný disk, který si takto zlověstně pohrál s výbavou předchozího laptopu nezůstal nepotrestán. Pár týdnů před (ne)plánovanou přestavbou pokoje jsem na něj narazil a při bližším ohledání zjistil, že data jsou pryč. Zmizela, jak tužka při Jokerově kouzlení. Je to pár dní, co jsem na post-curtisovskou sestavu Joy Division dostale znova chuť. Teď mám v iTunes celou jejich diskografii a nebyl při tom zraněn ani jeden hardwarový komponent. Takže krok dopředu. New Order jsou pro mě modla, i když jsem to vlastně nikdy pořádně nepřiznal sobě i okolí. Stejně zákeřná atmosféra jako u Joy Division, akorát postavená na základech ohánějících se v historických tabulkách pop music termíny jako dance, hedonism, popřípadě dance hedonism. Hédonismus mi zase staví poměrně jednoduchý oslí můstek k další lásce, jež se ale vyvinula až během letošního roku - Depeche Mode. Slova k vysvětlení jsou zbytečná, navíc zase utíkám od New Order. Na první pohled parta šťastných nemotorů, co "přišla do studia, nějak tu kroutila čudlíkama, bavila se tím jak malý haranti, a nakonec z toho udělala super desku". Na druhý taky. I na třetí. Možná to tak vlastně doopravdy je, ale v určitý moment se to v člověku zlomí. Pak je má za génie. I když jejich (video)živáky občas vypadají, že na pódiu stojí kapela, která se snaží všechny zúčastněné přesvědčit, že tam nepatří. Ale já to miluju a jsem skálopevně přesvědčenej o tom, že v tom nejsem sám.

Abysme ještě zůstali u muziky - nová deska Southpaw je skvělá aneb boží. Ve F:lteru za 3 a půl hvězdičky, což je podle mě docela špatně, ale neudělám s tím nic. Recenze s alibistickou pojistkou v prvních větách, takže vlastně neprůstřelná v pozdějších debatách, které - jak člověku dojde dvacet vteřin po jejich rozpoutání - ani nemají smysl. U mě o dost výš než například poslední deska Sunshine. Za sebe ji stále - narozdíl od některých mých kamarádů - vnímám stále pozitivně, i když - pokud bych nad tím měl přemýšlet - spíš v rámci scény než v kontextu diskografie Suns. I v tomhle mi přijdou Southpaw se svojí Addiciton čistější. Ale to vem čert. V říjnovým F:lteru bude profil, kterej vznikal za docela humorný nálady, tak snad se to bude aspoň dobře číst. Lucas Newton dokončil "Dobyvatele", a pokud nic jinýho, minimálně "cover" Leonarda Cohena stojí za to. Be A Lady. Páteční koncert Primal Scream mi na začátku přišel trochu jako zívačka, ale nakonec z toho byl (nad)dobrej zážitek. (Jenom Lukáš Benda to nedal.) Což mi připomíná, že během srpna jsem pro Musicblok namlouval recku na Beautiful Future. Hned, co jsme skončili, jsem si uvědomil, že jsem plácal hrozný nesmysly a musel u toho vypadat jako kretén non plu ultra. Vzhledem k tomu, že koncert už proběhl a můj příspěvek stále nikde, panovala tu shoda s produkčním týmem. Co naplat, Tony Wilson ze mě holt nebude. Při vzpomínce na některý díly Ladí neladí si ale říkám, že stejně není o co stát. 

Bohužel, tahle myšlenka mi asociuje už i ve spojitosti s některýma lidma z mýho okolí. To není dobrý, na druhý straně, já osobně to do toho bodu aktivně nenahnal. Pravda, kdybych nějak dopředu reagoval na vývoj - nebo status quo - událostí, mohlo to teď vypadat jinak. Ale bohužel. Chybama se člověk učí. Ale aby to nebylo jenom takhle jednoduchý, přibylo k tomu i pár jinačích věcí, nad nimiž se mi rozum nejenom pozastavoval, ale v jednu chvíli už úplně zastavil. Jsou holt problémy, který vyžadují opravdu invazivní metodu řešení. Blbý je, když se vám to snaží lidi naznačit, ale vy si pořád myslíte, že disponujete dostatečným "handlingem", abyste to ukočírovali po svým. Chyba, voe. Teď se nacházím v šedý zóně problému, schválně, kam se to hne. Jsem ale ve stavu popsaném na konci minulýho odstavce - doleva, doprava, nahoru, dolu? Stejně není o co stát. Byla tu snaha? Já myslím, že jo. Nejsem v tom úplně nevinně, ale snad bych u soudu nedopadl jako O.J. - btw. myslíte, že svojí ex s manželem opravdu oddělal on? Neznáte někdo nějakou dobrou literaturu/video na tohle téma? Ne, že bych si nějak ujížděl na vraždách, ale - i pro mě z neznámýho důvodu - mě tahle kauza zvláštním způsobem přitahuje.

Možná proto, že by mě zajímalo, co to musí bejt za psychopata, co sejme dva lidi, a pak píše knížku s názvem "If I Did It" a hraje v Hollywoodu, kde jsou z něj lidi odvařený. To je totiž úlet. Úlet hodně divným směrem. Asi jako když se s třítýdenním zpožděním dozvíte, že pumpařem, kterýho střelili z několika metrů do hlavy ve vašem rodným městě, nebyl žádnej pumpař, ale kluk na brigádě, co jste s ním dva tři roky zpátky hráli florbal. Divnej pocit, a rozhodně ne na chvíli. 

Zvláštní pocity zažívá i moje psychika. To je na delší vyprávění a není to ani sem. Trochu souvisí s mým předchozím postem, tudíž s lifestylem, na jehož dostavník jsem nalezl před více než rokem, a teď přišel čas na zaplacení jízdenek. Evidentně u sebe ale nemám dostatečnej obnos. Mno, uvidíme. Zítra obíhám úřady, protože už ze mě oficiálně není student, ale nastoupil jsem do světa dospěláků. Je to tak, škola se nám vyřešila. Lukáš Franz, DiS. Tohle je pravděpodobně jediný místo, kde to najdete napsaný. Enjoy yourself. Celej tenhle přechod na vyšší obrátky na mě tak nějak dopadá a bylo by fajn, kdybych mohl na chvíli vypnout. Nedaří se. Ale plánuju očistu k začátku listopadu - Holiday! Celebrate! Berlín, Vídeň nebo Paříž? S kykyrikee. Looking forward.

Se zářím - kromě mýho třetího full-time pracovního měsíce - začaly taky všechny seriály, co mi kradou spoustu času, ale nemůžu se na ně přestat dívat, protože už jsem jim obětoval tolik, že se od nich teď neodstřihnu. Závidím všem, co tuhle vlnu nechytili nebo odmítli! Prison Break pokračuje v sestupný tendenci kvality a zajímavosti a vzestupnýmu trendu demence, překombinovanosti a čistejch náhod. Tohle je mi fakt líto, protože první série byla skvělá. Bohužel, trojku a čtyřku už ani William Fichtner sám neutáhne. Scofield pořád šeptá, a tak mu připsali aspoň krvácení z nosu, aby jeho postavu trochu ozvláštnili. Ale dokoukám to. Na piedestale mám teď rozličnou trojici - How I Met Your Mother, Californication a Dexter (dokoukávám teprve 2. sérii). Grey's Anatomy si i u 5. řady drží - podle první dvouepizody - svůj standard, ale už asi nemá čím překvapit. Mám ale rád ty charaktery, proto mě baví. A The Big Bang Theory je opravdu zábavná záležitost, ale z mýho pohledu tam chybí něco k "hlubšímu vztahu". Jinak, aby nedošlo k mýlce - na overall no.1 stojí velmi neotřesitelně The Red Dwarf. 

Filmy? The Dark Knight a Tropic Thunder. Za posledních pár měsíců jsem neviděl nic lepšího a je mi vcelku jedno, že obojí jsou blockbusters jak prase. Na to se vlastně dneska ještě hraje?

Díky práci jsem strávil i několik dní v Ostravě. Zvláštní město. Ne, že by mě nějak dojímalo po vizuální stránce, ale má atmosféru. Navíc jsem, myslím, od prvního stupně základní školy neviděl, že by se někdo popral kvůli nezavřeným dvěřím. To se nestalo ani tenkrát v Aši a to tam byla docela zvrácená partička hudebních živlů, hehe. 

Vlastně se mám dobře. Nic mi nechybí, snad možná trochu (vnitřní) klid. Hodně jsem se pobavil, když jsem u Destroyera hledal produkční pomoc ohledně svých "garážbandových" výpotků. Přišel jsem s docela jasným záznamem a představou, co s tím udělat za jeho pomoci dál. Odcházel jsem o čtyři hodiny později a neměl jsem na disku ani svůj zdrojový soubor. A je to tak lepší. Čistý stůl a žádný spěch. Druhá deska The Prostitutes tak napůl v dohlednu pro zasvěcené a v nedohlednu pro nezasvěcené. Dost se na to těším, i když vím, jakej to bude ještě boj. Wish them well. Upřímně doufám, že teď už budu zase blogovat častějc. Minule mi to s tím předsevzetím nějak nevyšlo. Berte to jako druhou resuscitaci. 

Snad to tu nedopadne jako Roe-Deer. 

Wish (Komm zu mir)

Strašně věcí okolo, strašně málo času. Rozplánováno asi pět postů, který budu muset během následujících dní narvat do jednoho, protože už mě to prostě nebaví jenom nosit v hlavě. První rok absolutně bez prázdnin, přes rok absolutně bez volna. Za poslední týden jsem několikrát pocítil, že tenhle lifestyle má i svoje mezery. Jak velký se dozvím s největší pravděpodobností příští týden. Do tý doby snad ještě blognu. Ale nerad bych tu zase něco sliboval. Pořád v běhu.