Mark Vidler // Go Home Productions

Mark Vidler je génius.

Mark Vidler // Go Home Productions Official Website

Girl Wants (To Say Goodbye To) Rock And Roll

Poslední dny volna by se daly charakterizovat několika slovy. Pozdní/časné návraty domů (podle toho, jak se na to člověk dívá - poloplná/poloprázdná sklenice, známe) a filmové večery. sofii mi nabídla možnost hrát s ní na zápis-večírku Fakulty užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Kdo by nebral zahrát si pro partu lidí, kteří vědí, se svoji kamarádkou? Pod hlavičkou (v Praze zaběhnutých) Disqo Disqo Disqo parties, s odzbrojujícím podtitulem TRASHED SOUND / PARTY HARD, a nabídkou překvapení v podobě jednorožce. Jako vždycky, když se schyluje k historické události, zpomalily její příchod technické problémy s jinak bezproblémovými produkty Jobsova Apple. Kombinace sofii iPod + můj notebook nepochopitelně zradila! Nastal boj s kabely, transportovalo se na trase sofii iPod - druhý notebook - můj iPod - můj notebook.

Zvuk do mixáku se mezitím linul střídavě z obou přenosných počítačů. Podle toho, v jaké byly zrovna kopírovací permanenci. Po půlhodince lehce nabité stresem a nejistotou, jestli se povede sofiiinu sbírku tracků speciálně vybraných pro dnešní večer přenést do hlavní hrací skříňky, nakonec všechno dobře dopadlo. Hrálo se zvesela a mile. Disco. U slečny djky proběhlo pár drinků a přišla myšlenka, že teda dneska si za mix teda nestoupne a "because we are your friends, you'll never be alone again, so come on". Soundtrack ze Studio 54, remixy Depeche Mode (Just Can't Get Enough), Franz Ferdinand (Michael), The Killers (Mr. Brightside, When You Were Young / a ne Jacques Lu Cont) a tak dále. V Ústí nad Labem se tancovalo před 12 hodinou večerní! V klubu, kde atmosféra většinou houstne (ve všech směrech) až ve chvíli, kdy se den překlopí do dalšího. Na Vánoce dělají lidi z FUUD (sváteční) mecheche pod názvem Koule v aule. Po pondělní zkušenosti vím jedno - tam nemůžu chybět. These guys really know, how (the fuck) hit the dancefloor!

Mezitím ještě Versus! v říjnu, něco se rýsuje na listopad v listopadu před The Prostitutes v Paláci Akropolis (plus na začátku měsíce možná další díl Disqo Disqo Disqo) a ve vzduchu visí taky jedna (velká) předvánoční záležitost. Baví mě to čím dál tím víc. Whoa!

Už dlouho jsem si z kina neodnesl tak intenzivní zážitek jako z projekce El Laberinto del Fauno, kde se fantazie mísí s krutou realitou druhé světové občanské války ve Španělsku. Tři důležité úkoly pro malou Ofélii, díky nimž se dostane do fantaskních situací, vedle až přehnaně naturalisticky vyobrazeného souboje partyzánů s fašisty, včetně krutých praktik mučení a amputací bez anestezie. Naproti tomu opěvovaná záležitost Hard Candy s Ellen Page v hlavní roli byla pro mne obrovské zklamání, z něhož jsem si, vyjma zajímavé kamerové onanie, neodnesl nic kromě spousty otázek typu "A co je jako myšlenka?" & "A kdo ta holka je, že si hraje na Boha?" & "Odkdy čtrnáctiletá holka uvažuje takhle?" (hloupý oslí můstek s tím, že ji "4 z 5 lékařů označili za šílenou."). Takže bych se tu otevřeně trochu omluvil pp, že jsem mu to doporučoval ve Filmových restech. Kingova zfilmovaná povídka 1408 by mohla být kratší, ale má bezva klaustrofobickou atmosféru. Atmosféru má i Studio 54, i když trochu jinou. A Mike Myers jako Rubell je geniální. Cuarónův snímek Children Of Men má skvělou kameru, příběh a nezapomenutelnou scénu, kdy Owen společně s matkou a jejím narozeným dítětem opouštějí rozstřílenou budovu, veškeré boje utichnou a všichni je jen nevěřícně sledují. Dokud se neozve výstřel. Hot Fuzz mě kupodivu bavil, jak napsal D.A.R. - takový milý. Překvapil mě Mr. Brooks s Kevinem Costnerem, jehož jsem už dávno odepsal, stejně tak Stallone se šestým Rockym. Opravdu upřímně jsem se pobavil u Knocked Up, i když to mohli klidně sestříhat pod dvě hodiny. Battle Royale ke konci zbytečně ztrácí tempo, ale celkově palec nahoru. A Zodiac taky - dvě a půl hodiny, předvídatelný konec, vcelku se tam nic neděje, ale pořád to funguje & vzduch těžkne. Fincher umí, Gyllenhaal, Ruffalo a Downey Jr. hrajou také výborně - není co řešit.

Chystám se na THX 1138 (Director's Cut) a začal jsem sledovat Grey's Anatomy. Druhá série The IT Crowd je slabší než první, což se dalo čekat. Bohužel pátý díl už klesnul s kvalitou tak, že se začínám bát, co přijde dál. A první epizoda třetí série Prison Break, to taky nevím, co si myslet. Nastavovaná kaše je to určitě, ale nejsem si jistý, jestli bude ve finále chutnat líp než ta ze Season II. 

Ročníková práce hotová. Za tři. Nejnižší možné ohodnocení. Recenze michala nanoru: "No, kluci to museli oddřít za tebe. Poděkuju jim za to osobně. Jinak to nemá žádnou hodnotu jako práce, ani jako interpretace - fascinace velká, sběr materiálu nedostatečný, analýza, vymezení tématu nebo určení kontextu nulové." Kluci jsou Ondra Formánek a D.A. Rodriguez. Já jim taky děkuju, jejich příspěvky jsou z té práce nejsmyslupnější. Mimochodem - tenhle pátek zase hrají v Ústí nad Labem. EX Pistols, Experimentální prostor Mumie. První rendez-vous se vydařilo po mnoha stránkách. Bude repete?

Noví Babyshambles na necelé tři poslechy - dobrá deska. Kde se ten zmetek Doherty takhle vyzpíval? Učesaná produkce, funguje to. Spíš britpop než odkaz k Down In Albion. Gut.  
 
Na fotce část disqo týmu. (c) jmf
Let's dance!

Pornoromantik

Kardinální otázka: Je těch jednadvacet minut dokumentu slovenského režiséra Petra Begányiho spíš k smíchu, a nebo spíš k pláči?

Pornoromantik on yousendit.com (270 722 kB)

Holiday! Is Away!

Mělo by tam být "is gone", ale to by se potom nerýmovalo. To pak dá rozum, že si člověk dovolí šukat s anglickou gramatikou.

Kdyby mi nepřipadalo, že ten hradecký koncert The Killers jsem viděl před týdnem, asi by bylo všechno v pořádku. Prapodivně rychle to uteklo. První týden září budu mít pomalu ale jistě za sebou, venku přituhuje a začíná se smrákat k tomu melancholickýmu počasí, při kterým má člověk občas sto chutí zahrabat se pod napadané listí. Kromě fotek jsem toho přes prázdniny moc nenadělal. Zajímavá zkušenost u Championship Records se sháněním peněz, kdy se vám buď oslovení neozvou vůbec, nebo ozvou s naprosto něčím jiným, než o co jste je žádali. Hoď si korunou, co je lepší. Po roce se s The Prostitutes exhibovalo v Ronaku, nicméně to dopadlo trochu jinak, než si všichni zúčastnění malovali. Pokud jde o samotný koncert, aby nedošlo k nějakýmu šumu. Všechno okolo bylo v pořádku, poznaly se nové tváře - party beast Alex & his "fuckin' dog that doesn't like the modernism, eh" Charles, co "přežil už sedm CzechTek", Veronika Santiago, Adam z The Fake Tapes - poznalo se taky to, čemu se "v Praze říká dno, ty vole" - alko-folk O. Větvičky (bez P. Klobouka) - a v baru bylo nakonec dobře. Na pokoji ale "strašně strašný vedro" a nakonec rock'n'roll symbolizovanej neustlanou postelí.

"Už si v Praze?"
"Jojo, Alex je totiž nejenom nejopilejší šofér, ale taky nejrychlejší."

Vnitřní rozpoložení bylo před začátkem letního období na bodu mrazu, možná ještě trochu níž. V tuhle chvíli se pohybuju v kladných hodnotách, především pak díky několika faktorům, který si (s radostí) nechám pro sebe.

Sice mě trochu ubíjí fakt, že když už se člověk k něčemu rozhoupe a reaguje na předhozený výzvy, nepřijde mu ani odpověď, ale to se snad poddá. Koneckonců, mělo mě vytrénovat už ta praxe pod Championship Rec., že jo? Trochu víc mě straší, že jsem asi dosáhnul věku, kdy mi vnitřní hlas říká něco v tom smyslu, že už je pomalu na čase vracet těm, co mám nejradši, to, co do mně investovali a investují. Je jednadvacet věk, kdy je dobře, že za sebou člověk skoro nic nemá, nebo naopak?

Poslouchám debutovou desku Stateless a je to tam. Nevím, jestli je v tom něco vizionářského, nebo jestli ti kluci mají hloubku, ale poslouchá se to parádně. Ano, s tím "jednoduše úchvatné" z Blowback Magazine bych souhlasil.

Vlastně jsem přes prázdniny přečetl celého Palahniuka (v češtině) a teď se pídím po těch nepřeložených záležitostech. Kluk se trochu opakuje, ale vždycky mě to bavilo takovým způsobem, že jsem měl problém se odtrhnout. I když ten Deník se mi četl jasně nejhůř. Ale ty doslovy k Palahniukovým knížkám stojí za to.

V tuhle chvíli dělám na ročníkové práci o michalovi nanoru. Kamenujte mě a křičte něco o plakátech nad postelí, jinak by to tu, na tom našem českým internetě, nebylo ono!

Trochu odjinud: Keira Knightley se stala tváří Chanel a vypadá to moc dobře, i když se samozřejmě objevily spekulace, že jejímu tělu, které na printu zakrývá pouze buřinka, dopomohla k dokonalosti moderní technika. Mě by spíš překvapilo, kdyby se objevila hláška, že tam k žádný retuši nedošlo. Keira Knightley appears in saucy ad for Chanel.

Dolce & Gabbana rozjela kampaň na podporu kolekcí podzim/zima 2007-08, která je postavená na myšlence "obrácení zavedených rolí ve společnosti". Ve zkratce: oblečené ženy, nazí muži a bičík. Dolce & Gabbana rolls out another raunchy campaign.

Hudební stanice VH1 dostala přes prsty, když v plakátové kampani špásovala na téma "hudba & drogy". VH1 Music TV: That's not for kids.

Sisley prsty zůstaly. Co to znamená? Sisley: Fashion junkie.

Smirnoff: "Extraordinary Purification. Ten Times Filtered." Parádní televizní reklama, při jejímž sledování je člověku úplně jedno, kolik to muselo stát peněz. Hodně.

Trojan: "Use a condom every time." Další o kondomech. Stanice Fox a CBS ji odmítly vysílat a těch rozhořčených jedinců na YouTube. Muži samozřejmě.

A na závěr: Znáte ten vtip, jak Destroyer napíše hudební recenzi a v diskusi pod ní se ani jednou neobjeví slovo "reklamka"?

Scissorhands

Jedna z těch kapel, co jim můžete vyčítat spoustu věcí. Od image po hráčský umění. Taky je v nich cítit hromada dalších formací a v disertační práci o původnosti & opravdovosti by svoje místo určitě našli jedině jako příklad. Sekaný riffy, zpěv na hranici (ale pro někoho naprosto pochopitelně úplně přes čáru), indie punk. Sympatický kluci se sympatickýma hrdinama v kolonce favourite bands.

Včera jsem je viděl naživo a spálili mě jako papír.
Měl jsem z toho radost.
Plzeň!